|
jako obvykle bez ladu a skladu
 14.05.2015 6 1348(10) 0 |
Tančíš na ostří mé horké dlaně
s křehkostí padajícího listí
jen sevřít pěst
a oba nás pořežu svou bezbřehou
a tak trochu trapnou
touhou
Někdy se bojím že tě udusím
těmi vykřičníky v mých polibcích
že se ti v hrdle vzpříčí
svou naléhavostí
a bude to zase
samota
Ale to ty nevíš
s křehkostí padajícího listí
jen sevřít pěst
a oba nás pořežu svou bezbřehou
a tak trochu trapnou
touhou
Někdy se bojím že tě udusím
těmi vykřičníky v mých polibcích
že se ti v hrdle vzpříčí
svou naléhavostí
a bude to zase
samota
Ale to ty nevíš
16.05.2015 - 20:53líbí se mi moc, mám ráda tento styl - jakoby myšlenky právě samy plynuly z duše a úst... za mě dobrý...
16.05.2015 - 08:56Že je to bez "skladu", by vůbec nevadilo, ale je to i bez "ladu" a to, podle mého, básním nesluší. Myslím, že i nerýmovaná, formálně nerytmická báseň by měla určitou svoji harmonii a hudbu. Už jen proto, aby mohla být básní. Kdybych tvoji báseň napsal do řádku jako prostý text, málo kdo by, myslím, poznal, že jde o báseň.
15.05.2015 - 21:49Amelie M.: děkuji :) mně to asi takhle sedí víc, spíš si to dokážu představit i jen jako "bude zase samota"...ale s "to" se to dá chápat i dalšími způsoby:)
15.05.2015 - 18:55první dva řádky mi přijdou naprosto úžasný.. a celé se mi to moc líbí :-) jen přemýšlím, jestli by víc významově nesedlo "a bude TU zase samota"..?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
L. III : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spolu sami
Předchozí dílo autora : L. II
