 29.04.2015 17 1195(22) 0 |
Do sebe vnořená
v tom tichu lesa
magická vzpomínka
v duši se křesá.
Moje JÁ? - Vše a nic.
A přece jsem...
...v hlubokém spojení
s vesmírem.
…
Na moment věčný i prchavý
celou mou bytost ohromí
zážitek vskutku nevšední
rozšířeného vědomí.
v tom tichu lesa
magická vzpomínka
v duši se křesá.
Moje JÁ? - Vše a nic.
A přece jsem...
...v hlubokém spojení
s vesmírem.
…
Na moment věčný i prchavý
celou mou bytost ohromí
zážitek vskutku nevšední
rozšířeného vědomí.
Ze sbírky: Duše píše... básně
26.05.2015 - 20:25j.f.julián
dobře, ten konec jak od známé české kapely na jejíž známý název si nevzpomenu...
04.05.2015 - 11:35shane: Snad... Mám pocit, že stačí zavřít oči a najednou opět můžu být celý vesmír...
03.05.2015 - 00:05Když žitím znaven na mech si sednu, opřu se o kmen a oči zvednu, vesmír se kdesi ve větvích ztrácí, hluboké lesy svébytnost vrací. To mám rád.
29.04.2015 - 23:13Cítím z toho nějakou specifickou a asi nepřenositelnou náladu, ale líbí se mi!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
(NE)VĚDOMÁ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Letní vzpomínky
Předchozí dílo autora : 5. čakra komunikační
