 28.04.2015 3 740(12) 0 |
Zadřela jsem si třísku
a teď hnije hluboko
pod kůží
a je tam ztracená
tak, jako já.
Ve změti šlach a svalů a vláken
na přehlídce vnitřností
se topím v krvi
ale na hrudi stále cítím tu
pánskou voňavku
a na krku dech nasáklý
tou mou.
A v ústech hořkost.
Na jazyku bílý mentol
vydřený z tuhé mlhy
zadýchaných oken.
Na víčkách tíhu večera
těžšího, než je tma.
Za nehty vyrytý šepot
jazyků karamelových
už stokrát vyřčených
a tisíckrát slyšených
nechtěných.
A tak se pomalu stávají tradicí
a mizí v propadlišti
hluboko pod zemí
všech těch lží
schovaných.
A ze rtů mi visí lež.
Tak, jako tisíce jehel
mi trhá kůži
a tak ze mě tryskají
plameny marnosti
rudé šlahouny
vyprahlé a shnilé touhy.
Ale asi to přežiju,
přestože se mi svírá žaludek
ze všech těch louží
které jsem vypila
a slov nadbytečných
A tak mlčím a zavírám oči
cítím jen hnus.
Po nekonečné době otevíráš oči
zatímco se rozpouštím jako kouř z cigaret
A sama sebou se dusím.
A tak se otáčím zády
a lituju všeho, co jsem ještě neudělala
už preventivně.
A všechno je tak krátké
že to nebere konce
A já tak nějak cítím
že už padám
hloubš,
než jsem kdy byla.
a teď hnije hluboko
pod kůží
a je tam ztracená
tak, jako já.
Ve změti šlach a svalů a vláken
na přehlídce vnitřností
se topím v krvi
ale na hrudi stále cítím tu
pánskou voňavku
a na krku dech nasáklý
tou mou.
A v ústech hořkost.
Na jazyku bílý mentol
vydřený z tuhé mlhy
zadýchaných oken.
Na víčkách tíhu večera
těžšího, než je tma.
Za nehty vyrytý šepot
jazyků karamelových
už stokrát vyřčených
a tisíckrát slyšených
nechtěných.
A tak se pomalu stávají tradicí
a mizí v propadlišti
hluboko pod zemí
všech těch lží
schovaných.
A ze rtů mi visí lež.
Tak, jako tisíce jehel
mi trhá kůži
a tak ze mě tryskají
plameny marnosti
rudé šlahouny
vyprahlé a shnilé touhy.
Ale asi to přežiju,
přestože se mi svírá žaludek
ze všech těch louží
které jsem vypila
a slov nadbytečných
A tak mlčím a zavírám oči
cítím jen hnus.
Po nekonečné době otevíráš oči
zatímco se rozpouštím jako kouř z cigaret
A sama sebou se dusím.
A tak se otáčím zády
a lituju všeho, co jsem ještě neudělala
už preventivně.
A všechno je tak krátké
že to nebere konce
A já tak nějak cítím
že už padám
hloubš,
než jsem kdy byla.
29.04.2015 - 20:28casa.de.locos: No, tak zrovna to "hloubš" tam být prostě musí, vím, že správně je hlouběji, ale prostě mi to tam nějak nesedí.
Jinak děkuju. :)
Jinak děkuju. :)
29.04.2015 - 19:24Krásně těžká, jako brokát (hodně vyšívaný, s fleky, které časem zhnědly) a zároveň dvacetileté svědomí zvracející do záchodu. Skoro próza, skoro zpověď, skoro natrávené zbytky emocí. Těch intenzivních.
Škoda toho "hloubš", úplně mi to dalo facku. (a ne v dobrém slova smyslu.)
Škoda toho "hloubš", úplně mi to dalo facku. (a ne v dobrém slova smyslu.)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Třiadvacátého března : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Noc je vlídná
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.
