Ze sbírky: "Andělské tváře"
![]() ![]() ![]() ![]() |
Kavárna opuštěných duší
Z kavárny u nábřeží sleduji
tváře postav, které neznám
a vůbec toho nelituji.
-
Na druhé už dávno nehledím
a vlastně ani na sebe.
Hořká vůně line se ze šálku
a roztahuje se mi v plicích
spolu s kouřem z nedopalků.
-
Kávu už dlouho nesladím
a vlastně ani nekouřím.
Naproti mně prázdná židle,
na níž měla ona být
a smát se na mě při jídle.
-
Zvykl jsem si snídat sám
a vlastně, být sám.
Opuštěné duše u ostatních stolů
sedí bez hnutí a zkroušeně
se noří do svých bolů.
-
A já mezi nimi
nořím se též.
A přece hluboko v duši
cosi mi dává novou sílu,
abych tuto seanci neporušil.
-
A doufám, že ten pocit naděje
není jenom lež.
Z kavárny u nábřeží sleduji
tváře dívek, které neznám
a trochu toho lituji.
-
Ale kolik ran může srdce snést,
než se nadobro zničí?
Z kavárny u nábřeží sleduji
tváře postav, které neznám
a vůbec toho nelituji.
-
Na druhé už dávno nehledím
a vlastně ani na sebe.
Hořká vůně line se ze šálku
a roztahuje se mi v plicích
spolu s kouřem z nedopalků.
-
Kávu už dlouho nesladím
a vlastně ani nekouřím.
Naproti mně prázdná židle,
na níž měla ona být
a smát se na mě při jídle.
-
Zvykl jsem si snídat sám
a vlastně, být sám.
Opuštěné duše u ostatních stolů
sedí bez hnutí a zkroušeně
se noří do svých bolů.
-
A já mezi nimi
nořím se též.
A přece hluboko v duši
cosi mi dává novou sílu,
abych tuto seanci neporušil.
-
A doufám, že ten pocit naděje
není jenom lež.
Z kavárny u nábřeží sleduji
tváře dívek, které neznám
a trochu toho lituji.
-
Ale kolik ran může srdce snést,
než se nadobro zničí?


Miro Sparkus: ale jo, dává.. jen se to hůře rozmotává :) myslím, že většinu lidí napadne spíše má verze.. no ale, to jsme v rámci domýšlení, kdo ví :))

Amelie M.: Vlastně to smysl nedává, ale jsou věci mezi nebem a zemí, co racionálně řešit nejdou, nebo já to neumím :-), viz. můj problém s prázdnou židlí :-)

Miro Sparkus: tak jo.. dává to smysl.. když na to člověk pohlédne takto.. mně se tam bohužel pořád cpala ta má verze.. :-)

oslov radek: Myslím, že podobná "kavárna" je v duši každého z nás.
Děkuju za zastavení a za komentář :-)
Děkuju za zastavení a za komentář :-)

Amelie M.: Děkuju za komentář :-), ta naděje je tam myšlena tak, že třeba jednou na tu prázdnou židli dorazí ta, co má, a když tam přestanu chodit, nikdy to nezjistím. Ovšem bylo by i možné, aby si přisedla kterákoliv jiná... kdyby :-)

velmi pěkná věc, oslovila mě.. tenhle styl mám ráda, krásně popsané myšlenky..
jen mám menší výhradu.. mám pocit, že logicky by jsi měl právě tuto seanci porušit, pokud mluvíš o naději..
jen mám menší výhradu.. mám pocit, že logicky by jsi měl právě tuto seanci porušit, pokud mluvíš o naději..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kavárna opuštěných duší : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na parníku Hope
Předchozí dílo autora : Klubko pavučin
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka