přidáno 01.04.2015
hodnoceno 4
čteno 1531(16)
posláno 0
Když se to zmrví
živím se vlastní krví
nebyli jsme poslední
nebyli jsme prví
rozptýleni ohavným činem
od té doby vichr neustal
člověk u člověka nezůstal
bolestí zrak blbcům zarůstal
tragický rozchod
promiň a odchod
proskočit podchod
sbohem a

…pád na dno vesmíru
odnesen potokem okolností
být tím kdo doufá
v odpuštění a naději
a pak zas dostat přes prdel
tohle je život mladej
průzkumy maj pravdu
je to jak atomovka v pekle
stvoření leklé, časy vleklé
koule rozdupané, srdce rozsekané
i to se někdy stane, že ti láska nahá
u jiného vstane
přidáno 08.04.2015 - 19:22
Úplně cítím tu krutost rozchodu a zase nové lásky a neustálý kolotoč života..
přidáno 01.04.2015 - 16:04
druhá sloka se mi líbí více, ale celkově je to básnička která mě zaujala, není ufňukaná, není v ní žádná sebelítost, přesto je o zklamání, životních zkouškách a ty rýmy mi vůbec nevadí naopak nějak zdůrazňují ten stav
přidáno 01.04.2015 - 13:34
Díky, alespoň za ty dva řádky...
přidáno 01.04.2015 - 13:26
zmrví, krví, prví.. rozchod, odchod, podchod a tak dál - no já nevím :)

možná by to chtělo originálnější rýmy, přijde mi to takové nasekané na jednu hromadu bez ladu a skladu, ale abych nebyla jen za kritika.. poslední dva řádky se mi velmi líbí..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tragédie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zatvrzení
Předchozí dílo autora : Meluzína z klína

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming