|
Zvládnete to přečíst? Ti, kteří to rozdýchají, mi mohou zanechat koment...;-)
 04.04.2008 10 1325(27) 0 |
Stojí ve tmě. Čeká.
Je horká letní noc, ale jemu je zima. Triko má promáčené potem, který ho štípe i v očích. Otře si čelo a zamrká. Přitiskne se ke zdi. Vnímá její povrch. Slyší svůj zrychlený dech a tlukot srdce. Ochutnává vlastní strach, na jazyku cítí jeho kovovou chuť. Panika mu sedí za krkem a dýchá na zátylek.
Vše je připraveno. Na nic nezapomněl. Okna z chodby vedou do dvora. Nikdo nic neuvidí. Sousedi jsou na dovolené. Žárovky vyšrouboval a některé nahradil vypálenými. Není to nic neobvyklého. Co si pamatuje, světlo na chodbě svítí jen málokdy.
A schody jsou příkré.
Bojí se. Když to nevyjde, tak...
Zaposlouchá se. Slyší bouchnutí dveří. Těžké kroky se rozléhají chodbou. Zvuk se láme a odráží od stěn. Kakofonie zvuků se mu zavrtává do mozku. Sakrování a nadávky.
Přitiskne se ke zdi. Touží ztratit se v ní a už se nenajít. Bojí se. Strašně se bojí.
Vidí HO. Vysokého, s rukama jako lopaty. Dokázaly by zabít, kdyby mohly. Můžou. A chtějí. Jejich sílu tolikrát poznal na vlastní kůži, stejně tak jejich surovost.
Vidí, jak pomalu stoupá po schodech. Země se MU houpe pod nohama. Táhne z NĚJ pivo. Každý krok HO stojí nadlidské úsilí. Už je skoro u něj.
Poslední schod. Pouští zábradlí. Šmátrá po zdi. Hledá opěrný bod.
TEĎ!!!!
Vyrazí z temného kouta a veškerou svoji sílu vloží do jediného pohybu.
Zavrávorají.
Snaží se ho zachytit. Ruka mu sklouzne. Padá. Tělo se zastaví v mezipatře. Zaposlouchá se, ale všude je klid. Jen JEHO chrapot. Nemůže vstát.
Sbíhá k NĚMU po schodech. Strach se mísí s úlevou a vybuchuje mu v hlavě jako Molotovův koktejl.
Za všechnu bolest, za všechen strach, za všechno ponížení, za všechno co z něj udělalo nikoho, za to všechno teď vlastnímu otci vjíždí rukama do vlasů a láme mu vaz o poslední schod.
Je horká letní noc, ale jemu je zima. Triko má promáčené potem, který ho štípe i v očích. Otře si čelo a zamrká. Přitiskne se ke zdi. Vnímá její povrch. Slyší svůj zrychlený dech a tlukot srdce. Ochutnává vlastní strach, na jazyku cítí jeho kovovou chuť. Panika mu sedí za krkem a dýchá na zátylek.
Vše je připraveno. Na nic nezapomněl. Okna z chodby vedou do dvora. Nikdo nic neuvidí. Sousedi jsou na dovolené. Žárovky vyšrouboval a některé nahradil vypálenými. Není to nic neobvyklého. Co si pamatuje, světlo na chodbě svítí jen málokdy.
A schody jsou příkré.
Bojí se. Když to nevyjde, tak...
Zaposlouchá se. Slyší bouchnutí dveří. Těžké kroky se rozléhají chodbou. Zvuk se láme a odráží od stěn. Kakofonie zvuků se mu zavrtává do mozku. Sakrování a nadávky.
Přitiskne se ke zdi. Touží ztratit se v ní a už se nenajít. Bojí se. Strašně se bojí.
Vidí HO. Vysokého, s rukama jako lopaty. Dokázaly by zabít, kdyby mohly. Můžou. A chtějí. Jejich sílu tolikrát poznal na vlastní kůži, stejně tak jejich surovost.
Vidí, jak pomalu stoupá po schodech. Země se MU houpe pod nohama. Táhne z NĚJ pivo. Každý krok HO stojí nadlidské úsilí. Už je skoro u něj.
Poslední schod. Pouští zábradlí. Šmátrá po zdi. Hledá opěrný bod.
TEĎ!!!!
Vyrazí z temného kouta a veškerou svoji sílu vloží do jediného pohybu.
Zavrávorají.
Snaží se ho zachytit. Ruka mu sklouzne. Padá. Tělo se zastaví v mezipatře. Zaposlouchá se, ale všude je klid. Jen JEHO chrapot. Nemůže vstát.
Sbíhá k NĚMU po schodech. Strach se mísí s úlevou a vybuchuje mu v hlavě jako Molotovův koktejl.
Za všechnu bolest, za všechen strach, za všechno ponížení, za všechno co z něj udělalo nikoho, za to všechno teď vlastnímu otci vjíždí rukama do vlasů a láme mu vaz o poslední schod.
11.12.2011 - 10:56I my měli sociologii, ale toto jsme teda neprobírali, zajímavé, dá se o tom polemizovat, hlavně aby se to fakt pro někoho nestalo jako návod....lidé,kteří jsou zranění na duši koušou, někdo se schová do ulity, někdo i zavraždí......tady nejsme na sociologii, toto si může přečíst úplně každy..v tom bych viděla trochu riziko...já se snažím chránit bolavé lidi před těmito myšlenkami...ty se nebojíš tyto myšlenky zveřejnit...v tom je mezi námi rozdíl...
11.12.2011 - 10:53dobré :) až někdy uslyšim o nějaký podobný vraždě radši pomlčim, že? :D
05.04.2008 - 09:33Jsem asi zvrácená, ale líbí se mi to. Přesně takovýhle druh povídek mám ráda. Originální:o)
04.04.2008 - 22:19to gabkin: žádala jsem o komentář, ne o chválu...tohle vzniklo na přednášce sociologie, takže aspoň je vidět, jak je sociologie nebezpečná ;-) Nemyslím, že je to návod na dokonalou vraždu, na všechno se přijde...
04.04.2008 - 18:09no, je to dost dobrý, ale chválit to ? Vždyť je to návod, proboha a dokonalej...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až do konce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zraněná
Předchozí dílo autora : Archimédes by se nedivil
