|
Prostě odmalička mě přitahuje vesmír, jeho tajemnost, ta dokonalost a chaos v jednom...
Tak šup s ní do šuplíkuuu! :D
 16.01.2015 7 1074(16) 0 |
Zavírám oči
a začínám snít...
Jaké je samotným
vesmírem být?
Nebe je tolika
hvězdami poseto...
Tak si teď představím,
že sama jsem planetou!
Hledím do tajemných
zakoutí vesmíru.
Vládne tu chaos
či všechno je namíru?
Působí zmateně,
ale vše má svůj řád!
Funguje bez času,
od Kdysi... Napořád?!
Občas tu zběsile
prosviští kometa,
zmizí či zjeví se
nějaká planeta.
Stále něco prostor víří,
neusedne hvězdný prach.
Všechno prostě někam míří.
Nemá smysl cítit strach.
Pořád se tu musí něco
tvořit, bořit, prostě dít.
Vždyť změna je samotný život!
A každý chce přece žít!
a začínám snít...
Jaké je samotným
vesmírem být?
Nebe je tolika
hvězdami poseto...
Tak si teď představím,
že sama jsem planetou!
Hledím do tajemných
zakoutí vesmíru.
Vládne tu chaos
či všechno je namíru?
Působí zmateně,
ale vše má svůj řád!
Funguje bez času,
od Kdysi... Napořád?!
Občas tu zběsile
prosviští kometa,
zmizí či zjeví se
nějaká planeta.
Stále něco prostor víří,
neusedne hvězdný prach.
Všechno prostě někam míří.
Nemá smysl cítit strach.
Pořád se tu musí něco
tvořit, bořit, prostě dít.
Vždyť změna je samotný život!
A každý chce přece žít!
Ze sbírky: Slova moudrého JÁ
18.01.2015 - 10:35Amelie M.: Jj, ten seriál mě fascinoval - prostě vnitřní vesmír. Bylo to, samozřejmě, na té hmotné, fyzické úrovni, ale máme v sobě navíc ještě ten duchovní vnitřní vesmír. "Jak nahoře, tak i dole" :) - klasika :D
17.01.2015 - 22:42já nevím proč, ale ve mně tvá báseň evokuje vzpomínku na jeden pořad pro děti "byl jednou jeden život", jistě znáš.. :) možná by se to vše, co přirovnáváš k vesmíru, dalo přirovnat i k životu v životě.. tedy v člověku.. :)
17.01.2015 - 21:36Yana: Zamila: Psala jsem ji tak nějak svým dětským Já, hravě, ano, infantilní v podstatě je, prostě jen taková představa hozená do veršů a na papír :)
Díky za komentář.
Díky za komentář.
16.01.2015 - 19:39Vesmír mě fascinuje, nevím, no, tahle básnička mi přijde tak trochu infantilní, myslím, tedy, vím, že jsem od tebe četla lepší, ale třeba je to starší dílko, každopádně je to zajímavé stát se planetou, třeba jsme planety :-D
16.01.2015 - 17:40Rýmy máš teď pěkné, báseň je melodická. A na mě ještě vcelku krátká, ty Tvé delší už moc nedávám, někdy už vážně seběhnou do klišé nebo pro poezii příliš hravé slovní výrazy. Tohle se mi líbí, i když mě mate, jak starou/novou tvorbu sem dáváš, pak nemohu posoudit Tvůj růst ...
16.01.2015 - 13:48Skupiny a zvolena mira kritiky na mě maji asi takovy cliv jako vyhlaseni valky Monaka Americe. Proto:
Nejvice se mi libi druha sloka. Dobre drzis formu a docela i melidii. Kazi ti to skakani z volneho do vazaneho verse ten polovazany viz prave druha sloka ti jde nejlepe - je to takove nenasilne a pritom drzi takt. Takze dobre ale jde to i lepe
Nejvice se mi libi druha sloka. Dobre drzis formu a docela i melidii. Kazi ti to skakani z volneho do vazaneho verse ten polovazany viz prave druha sloka ti jde nejlepe - je to takove nenasilne a pritom drzi takt. Takze dobre ale jde to i lepe
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vesmírná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Andělé v nás
Předchozí dílo autora : Smířená
