 01.01.2015 1 709(10) 0 |
Hrajeme jen role. Jenou je to role zeny, podruhe muze. Muze to byt role sestry,manzelky,syna,stryce,sefa,podrizeneho,umelce,statospravce
. At uz je to jakakoliv role, ktera na nas tentokrat padla. Sami sme si ji zaslouzili a vicemene usili. Pokud se nam v teto zmatene dobe podari rozlustit jakou tu roli tu tentokrat sehravame mame vyhrano jen napul. Dalsi otazka zni co s tim? Jak hrat svoji roli? Jsou tu jista pravdila teto hry. Mohu nam pomoci jak odhalit nasi roli tak nam i poskytnout doporuceni jak spravne nasi roli hrat. Jiste ze je na nasem vyberu ci budeme hrat podle pravidel ci si nejake ty pravidla sami vymyslime. Ale kdyz uz sme tak daleko, ze zjistime ze tu opravdu nejaka pravidla jsou pak snad uz take i chapeme proc je pro nas vyhodne se jich drzet. Cely system o systemu byl vyvinut spolu se systemem. O tom ze diky hrani podle pravidel jiste obdrzime vysledky, ktere nam zaruci spokojeny zdravy a stastny zivot, tak o tom neni pochyb. Navic je to touha mnohych, ikdyz v techto casem mozna metoda ne dostupna zcela vsem.
Proc ze nas zivot je jen role kterou tu sehravame? A co nam ma vlastne prinest? Tyhle role nam jen davaji prilezitost nalezt, pochopit a uchopit sami sebe. Skutecnou postavu stojici za docasnou roli a nejen to.
Klic spociva v tom ze tato docasna role nas nesmi zmast. Nesmime se jen nechat vtahnout tou vasni tolik do deje a zapomenout vnimat veci za oponou. Nekdy nas to tak strhne ze se uplne zapominame a ztracime svou skutecnou totoznost a myslne se povazujeme za herce. To nas vsak vrha daleko a daleko od nalezeni a pochopeni. Muzeme takto ztratit nespocet casu vlaceni laskou, hnevem, nenavisti, strachem,uzkosti,bolesti a nakonec zklamanim. Ale ano nejvetsi iluzi muze byt prave ono stesti. Pycha,marnivost, iluze nas zcela odvadeji od reality.
ALe pozor ignorovat svou roli a hrat si vlastni divadlo take neprinese uspech.
Pouze plneni svych predepsanych povinnosti, dokonale zvladani nasi role a zaroven odpoutanost od nasi role je klic.
Zustat vzhuru a dal klidne pokracovat v rustu.
. At uz je to jakakoliv role, ktera na nas tentokrat padla. Sami sme si ji zaslouzili a vicemene usili. Pokud se nam v teto zmatene dobe podari rozlustit jakou tu roli tu tentokrat sehravame mame vyhrano jen napul. Dalsi otazka zni co s tim? Jak hrat svoji roli? Jsou tu jista pravdila teto hry. Mohu nam pomoci jak odhalit nasi roli tak nam i poskytnout doporuceni jak spravne nasi roli hrat. Jiste ze je na nasem vyberu ci budeme hrat podle pravidel ci si nejake ty pravidla sami vymyslime. Ale kdyz uz sme tak daleko, ze zjistime ze tu opravdu nejaka pravidla jsou pak snad uz take i chapeme proc je pro nas vyhodne se jich drzet. Cely system o systemu byl vyvinut spolu se systemem. O tom ze diky hrani podle pravidel jiste obdrzime vysledky, ktere nam zaruci spokojeny zdravy a stastny zivot, tak o tom neni pochyb. Navic je to touha mnohych, ikdyz v techto casem mozna metoda ne dostupna zcela vsem.
Proc ze nas zivot je jen role kterou tu sehravame? A co nam ma vlastne prinest? Tyhle role nam jen davaji prilezitost nalezt, pochopit a uchopit sami sebe. Skutecnou postavu stojici za docasnou roli a nejen to.
Klic spociva v tom ze tato docasna role nas nesmi zmast. Nesmime se jen nechat vtahnout tou vasni tolik do deje a zapomenout vnimat veci za oponou. Nekdy nas to tak strhne ze se uplne zapominame a ztracime svou skutecnou totoznost a myslne se povazujeme za herce. To nas vsak vrha daleko a daleko od nalezeni a pochopeni. Muzeme takto ztratit nespocet casu vlaceni laskou, hnevem, nenavisti, strachem,uzkosti,bolesti a nakonec zklamanim. Ale ano nejvetsi iluzi muze byt prave ono stesti. Pycha,marnivost, iluze nas zcela odvadeji od reality.
ALe pozor ignorovat svou roli a hrat si vlastni divadlo take neprinese uspech.
Pouze plneni svych predepsanych povinnosti, dokonale zvladani nasi role a zaroven odpoutanost od nasi role je klic.
Zustat vzhuru a dal klidne pokracovat v rustu.
01.01.2015 - 14:42V podstatě souhlasím. Nemá cenu být na sebe příliš tvrdí. Pořád rosteme, občas i ten krok zpátky stojí zato, prostě chce to nadhled a toleranci - k druhým i k sobě. A umět si odpustit chybu. Každý máme svou vlastní cestu - ke stejnému cíli...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o mechanická okurka :jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá
