Smrt vlastní rukou

Oběsila se v áleji, jedný noci ta,
Co jí prej všichni podvedli, a nemohla jinak,
Kráčela nocí táhla tmou, přesto se těšila,
Na konci cesty čeká útrum, starostem života,
V ruce má provaz hledá strom, kam by vylezla,
V hlavě myšlenky na toho, se kterym bydlela,
Táhnul to s jinou delší dobu, pak je přistihla,
Jak's to mohl udělat řekla, než nakonec vydechla.

Život plyne rychle někdy umí krásnej být,
Má svý stinný stránky a spousta lidí si ho chce vzít,
Spousta chce a dost z nich si ho nakonec vezme,
Ne za ženu, ne za muže, prostě to skoncuje

Dvanáctiletej klučina, přišel ze školy,
Pak dorazila mamina, oba se divili,
Kampak ten táta asi šel, když byl o berlích,
Moc daleko to nebude, vrátí se po svých,
Máma udělala hemenex, potom se vydala,
Podívat se jestli nešel, trucovat do sklepa,
Vrátila se s očima, uplakanejma,
Že se oběsil tvrdila a byla to pravda.