|
vesmíru...
 20.12.2014 1 895(7) 0 |
Řítí se čas v hlubině vesmíru
pozdraví slunce v šatech na míru
tu kreslí myšlenku v písku
jen úsměv prázdna,a obelisku
Jen robinson svého prokletí
jen slova v záři světla proletí
mrtvá je planeta
planeta bez života
Všechno padá na ta bedra
Umírá z pocitu,a vedra
když Adam po životě šili
Pro pocit,Pro Evu...tu chvíli
Jen lháři dál se dívají na nevšednost
mají v sobě víru,věrnost
jen hřích z těla
planeta se rozevřela
Potom ozvěny světa
dál se jak had splétá
kde je vše a kdo je víc
Jaké to bylo dřív...
Když běžel čas,nekončící
ozvěny vzpomínek,Vraždící
svou vzdálenou díru
V hlubinách vesmíru.
pozdraví slunce v šatech na míru
tu kreslí myšlenku v písku
jen úsměv prázdna,a obelisku
Jen robinson svého prokletí
jen slova v záři světla proletí
mrtvá je planeta
planeta bez života
Všechno padá na ta bedra
Umírá z pocitu,a vedra
když Adam po životě šili
Pro pocit,Pro Evu...tu chvíli
Jen lháři dál se dívají na nevšednost
mají v sobě víru,věrnost
jen hřích z těla
planeta se rozevřela
Potom ozvěny světa
dál se jak had splétá
kde je vše a kdo je víc
Jaké to bylo dřív...
Když běžel čas,nekončící
ozvěny vzpomínek,Vraždící
svou vzdálenou díru
V hlubinách vesmíru.
20.12.2014 - 16:15Tak ta se mi od Tebe zatím líbí nejvíc. Snad proto, že mě fascinuje vesmír a Tvá báseň mi tak nějak příjemně zní :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V hlubinách vesmíru.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pocity co stoupají a měří si teplotu
Předchozí dílo autora : Tuším ozvěny tuším...
