 09.12.2014 2 1037(6) 0 |
U zimního slunovratu
mám chuť medu na rtu.
Sněhové vločky kolem poletují
a kapky štěstí mi v očích plují.
Vůni purpury, skořice cítím
a do síťě srdce Tvé chytím.
S Tebou strojím stromeček
a jsem ponořený do modrých koleček.
Ve svíčkách světlo radosti září
jako úsměv Tvých tváří.
Koledy naše hlasy zpívají
a ústa polibky dávají.
Nechci dárky, protože mám Tebe.
Držím tě v náručí a prosím nebe:
" Lásko moje, ruku Tvou mi dej
a nikdy mě neopouštěj. "
Mám Tě rád
a miluji Tě, dnes i napořád.
mám chuť medu na rtu.
Sněhové vločky kolem poletují
a kapky štěstí mi v očích plují.
Vůni purpury, skořice cítím
a do síťě srdce Tvé chytím.
S Tebou strojím stromeček
a jsem ponořený do modrých koleček.
Ve svíčkách světlo radosti září
jako úsměv Tvých tváří.
Koledy naše hlasy zpívají
a ústa polibky dávají.
Nechci dárky, protože mám Tebe.
Držím tě v náručí a prosím nebe:
" Lásko moje, ruku Tvou mi dej
a nikdy mě neopouštěj. "
Mám Tě rád
a miluji Tě, dnes i napořád.
09.12.2014 - 21:44
První Vánoce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Napořád
Předchozí dílo autora : Mám na Tebe chuť
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
