 07.12.2014 2 996(8) 0 |
Na pláni stojí
kde štěstí nemá stání
a i když slunce hřeje
chodidly mu mráz projede
Oči v prázdnotě
na budoucnost nehledí
sám v černé hmotě
barvy nevidí
Chtěl by napnout plachty
a na vlnách plout
tam kde by hříchy byli sňaty
a odhozená tíha pout
Okolo prach začíná vířit
havrani se k němu slétají
již dávno nejsou rytíři
za duši mu štěstí prodají
Tak nechte ho plachty vytáhnout
ať se může konečně vydat
na pouť nekonečnou
kde štěstí nemá stání
a i když slunce hřeje
chodidly mu mráz projede
Oči v prázdnotě
na budoucnost nehledí
sám v černé hmotě
barvy nevidí
Chtěl by napnout plachty
a na vlnách plout
tam kde by hříchy byli sňaty
a odhozená tíha pout
Okolo prach začíná vířit
havrani se k němu slétají
již dávno nejsou rytíři
za duši mu štěstí prodají
Tak nechte ho plachty vytáhnout
ať se může konečně vydat
na pouť nekonečnou
08.12.2014 - 23:22já mám prostě tvoji poezii ráda, vnímám ji i když vnímám i určitou krkolomnost, líbí se mi vývoj jakým procházíš a líbí se mi tvoje mluva i tvoje ponuré obsahy, stejně z nich cítím cosi co mě utvrzuje v tom že se lehce nedáš a život tě těší a vzrušuje
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Plachty života : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slunce přeje
Předchozí dílo autora : Teplo světa
