Menežeris

Tuhle "básničku" mě naučila prababička když jsem byl ještě malý špunt. Nezastavitelná, neřízená střela v roztrhaných teplákách. Kde jsem se vyskytl něco se stalo. Řekla mi, že tohle si mám odříkat vždycky když mi bude ouvej a já dlouhé roky nevěděl jak cennou radu do života jsem dostal.

Význam toho všeho jsem si uvědomil až událostmi letošního léta. S kamarádem jsem projeli stopem několik evropských států a to co jsme prožili mi zasadilo do hlavy semínko myšlenky, které definitivně vyklíčilo až dneska ráno v práci.

Strážný anděl. Tady se asi otevírá téma na mnoho hodin debaty. Já se to pokusím shrnout do několika málo vět.
Jak si já vlastně představuju svého strážného anděla? Nemá brnění, ani křídla, nebo svatozář. Spíš je to chlápek v obleku, s kufříkem a telefonem. Manažer mého života. každé ráno když otevřu oči, vidím ho stát už připraveného v nohách mojí postele s telefonem u ucha, jak si poklepává na hodinky. Telefonuje a oním gestem mi dává najevo že bych se měl zvednout z postele a začít něco dělat. Během toho co si čistím zuby nakoukne do koupelny a řekne vždy něco ve smyslu: "Makej, 49 jede bus a v něm sedí někdo kdo potřebuje aby ses na něj usmál, a odpoledne běž prosím jednu zastávku pěšky."

Doprovází mě celý den, přesto se spolu skoro nebavíme. buď telefonuje nebo se baví s manažery lidí se kterými se stýkám. Už jsem přemýšlel nad tím kam pořád volá. Je to specialista. Přesně ví kam zavolat. S chirurgickou přesností plánuje všechny "náhody", které se mi během dne stanou. A dělá že neví že o tom vím.

Máme ho každý, jen se člověk od člověka liší způsob jak ho vnímáme. Cože? Že jste ho ještě neviděli? Nebo si myslíte že představa někoho, kdo vám plánuje život patří spíše do pohádek? Jen o důvod víc k tomu být v klidu. Protože v tomhle případě je to takový profík, že zvládne udělat všechno, co je třeba aniž by jste si všimli že něco udělal.