přidáno 05.11.2014
hodnoceno 0
čteno 992(14)
posláno 0
Na půdě, kde svědomí
zahnalo mne do kouta a
odepnulo všechna pouta,
žiji já a mé soukromí

jak trestanec odsouzený
na smrt, na doživotí,
pitvám svý nitro prokletý,
ješitnosti zbavený.

Tam tichounce naslouchám
udýchanému tlukotu
a oblékám svou nahotu
do předšitého roucha

padnoucího na míru.
Odevzdaně ruce zvedám
a na pouta mlčky čekám
až opět sváží mou víru.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pouta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zdivo
Předchozí dílo autora : Podzimní

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming