 05.11.2014 0 1025(14) 0 |
Na půdě, kde svědomí
zahnalo mne do kouta a
odepnulo všechna pouta,
žiji já a mé soukromí
jak trestanec odsouzený
na smrt, na doživotí,
pitvám svý nitro prokletý,
ješitnosti zbavený.
Tam tichounce naslouchám
udýchanému tlukotu
a oblékám svou nahotu
do předšitého roucha
padnoucího na míru.
Odevzdaně ruce zvedám
a na pouta mlčky čekám
až opět sváží mou víru.
zahnalo mne do kouta a
odepnulo všechna pouta,
žiji já a mé soukromí
jak trestanec odsouzený
na smrt, na doživotí,
pitvám svý nitro prokletý,
ješitnosti zbavený.
Tam tichounce naslouchám
udýchanému tlukotu
a oblékám svou nahotu
do předšitého roucha
padnoucího na míru.
Odevzdaně ruce zvedám
a na pouta mlčky čekám
až opět sváží mou víru.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pouta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zdivo
Předchozí dílo autora : Podzimní
