 14.10.2014 12 1875(22) 0 |
|
|
Zpověď psankyně
Je to už dávno,
co začala jsem psát.
Tehdy někdy
začalo mé mlčení.
A já plnila stránky.
Radostí svou.
Bolestí.
A taky touhou.
Představou.
Pravdou.
A někdy také lží.
A pak,
když přišla tma,
konečně jsem se zastavila.
A promluvila.
Bílé, prázdné stránky,
se staly mými ústy.
Protože
i docela křehké básně,
které jsem psala,
nikdo neslyšel.
Je to už dávno,
co začala jsem psát.
Tehdy někdy
začalo mé mlčení.
A já plnila stránky.
Radostí svou.
Bolestí.
A taky touhou.
Představou.
Pravdou.
A někdy také lží.
A pak,
když přišla tma,
konečně jsem se zastavila.
A promluvila.
Bílé, prázdné stránky,
se staly mými ústy.
Protože
i docela křehké básně,
které jsem psala,
nikdo neslyšel.
Ze sbírky: Všehomíra
18.10.2014 - 16:51ano, krásně to vyádřila taron: my křičíme písmeny , a přece co napíšeme je napsáno ani ne tak na papíře, jako v naší duši., nic víc ,nic míň to není, logicky ...
15.10.2014 - 21:16Kde já to jen četl? Nebo slyšel? No jasně, všichni jsme stejní cvoci, pokud to děláme srdcem...a to Ty rozhodně ano!
14.10.2014 - 17:11ano...my křičíme písmeny , a přece co napíšeme je napsáno ani ne tak na papíře, jako v naší duši.
Krásné.
Krásné.
14.10.2014 - 15:14Zamila: Strašně dlouho jsem přemýšlela o názvu.. Taková ta chvíle, kdy prostě nevíš.. NEVÍŠ.. a NEVÍÍÍÍÍÍÍÍŠ! A pak mi to došlo.. to je prostě - zpověď.. zpověď paní pisálkové a taky trošku vyhnankyně, ze světa reálných lidí, která ráda dlí v říši snů.. A pak se nerada vrací :)) Díky za koment..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď psankyně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nespavost
Předchozí dílo autora : Pryč
