Rourou života

Ve výrazu rána toho dne se dalo spatřit víc smutku než ve tváři střízlivého alkoholika. Dny padaly komínem života s kadencí žaludů v září, pod korunami dvěstěletých dubů, do taktu tance stonožek. Ptáci z vnitroblokových rezervací začali s konečnou platností nasávat mořských vzduch. Pryč z šedivého města pravil do centra všeho vědění po druhé noci v novém bytě. Dospělost je starost, zaskřípal do složenkového éteru jak stará podlaha. Vyhonil si ho a zase usnul. Pak poněkolikáté zvonil na všechny čtyři sousední byty a nikdo mu zas neotevřel. Visací zámek na společném balkónu mluví za vše, důkaz dnešní doby. Zloději a vystrašenci. Není kam věšet prádlo zašustil podíl z pavlače ústy enormního dopisu. Jak na mě bude volat Júlie? Srdce ze svíček přes půlku plochy fotbalového hřiště tenkrát zabralo, co teď? Že by zajel vrátit Kolumbijcům krabice od banánů? Lenost a hlad skloubené s manuální nešikovností a přehnanou citlivostí mu na piedestal vědomí promítaly olbřímým červenozeleným písmem jediné slůvko. Nevim. To je ten hlavní problém neobyčejných lidí. Všechno jim je, až na lásku, úplně ukradené. Vzdálené jejich neurčitě svázanému pohledu na věc. Kdo nic nechce, má nejvíc ze všech. V pátek odpoledne vrtat díry na zrcadla, háčky, lustry a poličky. Jít do meganákupního střediska pro šroubovák. Nechat si nadávat pro klid zdí. Utéct od poviností do první hospody na rohu. Z neurčitého nebe trčely hadí jazyky a pomalu pozvolně z nich stékal jed do očí potulných psů. Došlo mu, že před měsícem udělal největší blbost ve svém životě. Nevratný proces, hodně drahý zkažený pokus. Co by za to ostatní dali, kdyby za to taky nemuseli nic dát...Pak už jen marně vyžadovat dokonalost po chaosu. Cikán, co vyměnil housle za televizi. Číňan svačící ocelové knedlíky místo dračích nudlí. Rumový mor ve věčných lovištích, vegan s mastnou hubou, tramvaják s fantazijí vyschlého čehosi.
How do you doing tonight?
Seschlej cop, hospody s divnejma lidma, starejma a bez peněz, chuť na něco pečenýho, ne však sladkýho, toho je všude dost. Mohl bych snad jednou něco napsat, jenže budu furt zapřaženej jak ten čůrák opuštěnej volem, rejdit nosem ve vlnách šťastných nabízeček, jste skvělej, o práci nepřijdete, jen budete mít stále menší plat. Fakt díky, ach jak to bylo fajn na náměstí Generála Píky. Darovaný věci nedopadaj dobře. A tak jen říkám zůstaň se mnou a vtírám se ti hlavou na oblečený klín. Víš, co dělám, když mě třebas jen na tři dny neočekávaně opustíš. Během posledních dvou měsíců jsem o tom slyšel několikráte mnohokráte děkuji nastokráte, že se spíš boha, než mě doptáte. Jeah, meteorologická akce na Lipně. Co myslíš, že to bylo za mrak?

Stratus.

Hú, hú, hú...báseň. Šumění zdí v opuštěném chlívku opilých čeledínů. Zápek 22:22 už jsi nemohl a ve 23:23 jsi jak yak. Šmak.
„Jak často sem chodíš?“
„Vůbec.“
„Já, že sem chodím často a ještě sem tě tu neviděla.“
„Jsem starej, podlej čím dál víc, víš.“
„No nic, já jen myslela, že jsi to ty...“ vzdychla do pápěří.

Vzduch voněl hovadem hovorným. Mouchou, co se zrodila z ničeho. První a poslední z blyštivých blech. To je jak hledat černocha ve tmě. Supr viď, otroci pěněz, děti očipované. To je jako bys šel po letech hledat škvory na hloh svého předvyvinutí. To už bylo moc. -viĎ? Otočený otazník. Tři hodiny plků týpků, co po sobě netouží. Kriminalista, co byl prvně ve třiceti třech letech běhat s tím nevyléčitelným...Ty obří fialové hroudy na žilách rohovek, že by panenka svatokopecká pohledala. Černá Madona. Jsme tam chodili na střední po škole, na Jirásky za školu. Balený pandí hovna, záchvaty v čajovně. V rozích rohožek pařby. Dyť se ani neumíš zout! Prosímtě buď v pohodě. Věř tomu jako na začátku a bude to furt stejný. Ale to ví každý páže živný. Sličnej jak slimák ten novej politik. V poli tik jak napsal jeden pochcanej krypl svýmu hovnu v bojišti zaběhlých snů. Né, vážně, ten život je fajn, dneska mám mánii. Hm, ta dostane depresi až po smrti, sama si odpustí všechny hříchy a jede dál. Prachy po starým utrácí na cestách luxusním obytným náklaďáčkem. Jen se tak připojit na rouru, za hroudami nudy, nikdy se nedozvíš kudy. Takže jak to je? Začal ten magor zase brát nebo to nahradil „jen“ chlastem a chálkou? Dvacetiminutovej rozhovor od kámošovo starý, jestli nevím, kde je.. .Že Hnáník dělá v nový firmě noční se žákem. Domů už ani nejezdí, u depa má hospodu s automatama. Vím proč ta změna. Neštěstí hnojí blbost.
To je i můj příklad, abych mu nekřivdil. Svět zničí žena.

Osmý nezvládnu, motám se jak postřelenej, zítřku se nevyhnu, na včerejšek seru, zuby od pelu, žíznivej jak zpuchřelej hadr. Chce pivo od rozvázaný tkaničky, přitom ví, že má druhej svět a nechce z něj mí třetí. Sedmej trpaslík to vyřeší. Pěkná vesnice vysoko v horách s výhledem na ledovec, prales, poušť, moře, skalnaté pastviny, se zastávkou vlaku, kterou nikdy nezruší. Plnej peněz kašlat na zážitky. Z verandy pouštět infikované holuby. Přijít pod kůži Jirkovi Schelingerovi. A baví tě vůbec ta práce? Ptá se mě týpek s dvojnásobným platem. Jo, i u nás jsou kasty. Jedna z nich se jmenuje podle časté odpovědi jejich členů. Děti nebudou.

Tragickej jak trakař v autosalónu. Ufff. Martin Brindza, co ho vyhodily v sedmý třídě ze zvláštní školy. V obřích posametových kontajnerech si za paneláky hrál na vysavač. Za pár let už pronajímal byt naddržený Majerce, co mu nikdy nedala. Mě chtěla, ale naštěstí jsem v tý době ještě nevěděl o co jde. Já kokot jsem vzal z lesa tři zdravý hřiby, o který jsem už od začátku neměl zájem. Jsou v lednici a kdybych byl sám, tak tam i umřou. Nejsem sám, i když mi už z toho občas leze duše z těla. Kecám. Spíš jí ze mě, protože je mi všechno jedno a nic nechci. Hledám rozhodného muže, který ví co chce. Sbohem. To radši vylížu pastičku na krysy.

O co mi tady vlastně jde? Nechci to vědět. Najít kýtu. Rychle zestárlí, zbytečně prodloužení. Ho ho watanay. Dementi v četovacích místnostech. S brkama u oken rohovatíme zavaleni předspánkovým projekcemi. Je to choré alebo chrumkavé? Vyřízenení jako řitě po úplavici. Řečištěm očistným láva se ze dna valí. Děkuji, sejdeme se kdyžtak až po smrti. Maska na talíři, masařka na halíři, kráska na haldě, octomilek hafec hned. Stačilo by ti i strašidlo.

Nemůžu psát, musím se víc napít. Kebab výbornej, pivo si sedá, tak jak má, další večírek osamělého sarkastika může začít. Čím víc poznámek, tím míň příznivců. Pojď, rozjížděj moudra. Uprostřed hluku je největší ticho. Leží tam osaměleji než svobodná matka na vesnici. Dar od boha, který si nechce nechat sama pro sebe. Selfíčka z trapnejch retro kaváren, Vendula Svobodová v korunách stromů, vrtulník s pilulkovým pohonem, pilník v podrážce, první pivo na svobodě. A jde se špekatět, ztrácet čas čekáním na výplatu, marnit dobou pro pár chalcedónů, pod stan se dostat až v zimě. Dospěj! Stálo na billboardu u odbočky do lomu.

Miluju tě. Pomalu nás to požírá. Uteč, jsem z prokletý rodiny. Sebral jsem prádlo, ukradl v práci splachovátko, přidělal z barový židle ty dva lustry. Po čtrnácti letech jsem byl u kadeřnice. Nafrněná holka po učňáku bojující se splstnatělou houní. Heh, v patnácti mě střihla bába do ucha a pak mě postříkala septonexem, Vlasy, dready, rozcuch, psycho patka, na lenona, vlasy. To byl celej můj život. Pár hub, nějaký to pivo. Trávou zabíjet vzpomínky. Zkusit zajít dál. Jo, půjdu spát, kdykoliv se mi zachce.

Nedávno mi bylo divně, protože začínali kvést kaštany, no a najednou už padaj. Pojď to dělat jako zvířátka. Upadnul vám z kapsy sníček. Hrůza, zejtra zase do práce, co, viďte paninko. Jste pro održení Skotska od zbytku monarchie? Kate čeká dvojčata, to je vřelá voda na mlýn těch hamižníků.A neviděli jsme se my dva už někde? Vodpluj vobludo.

Z šikanérů lůzři.