přidáno 02.08.2014
hodnoceno 2
čteno 1059(8)
posláno 0
Zbožňoval jsem zemi
kterou jsem procházel
ještě když se usmívala
nad mojí zvědavostí

Vnímal jsem tvory
jenž nevinně žili
ve svém světě
bez mlžných závojů

Miloval jsem vaše kroky
jenž můj život doprovázely
i v mlčenlivých dobách
kdy jsem se v listí schoval

Teď zavřeno mám
svoji trasu života
v temnotě jsem se ztratil
a doprovází mne klam

Úsměv povadl jak růže
ve váze zapomenutá
v očích. temnota
jako v nehlubším lese

Dnes přišel den
kdy už ani o odpuštění
nemám právo žadonit
a v bytí pokračovat
přidáno 31.08.2014 - 13:43
fíha...rosteš, rosteš...
já vždycky říkávám, neodradit nikoho od ničeho, neboť, nějaké bohem darované nadání je naprosto k ničemu. Základem všeho je píle a píle a neusnout na vavřínech. Když porovnám tvé začátky a nyní tvé konce je důvod v bytí pokračovat, neboť se nebojím dnes říci, že jsi už lepší než já...
přidáno 02.08.2014 - 22:12
Bože, doufám jen, že to není rozloučení, ale jen básnický výtvor... jinak pěkný, smutný... bolavý... snad přijdou lepší časy...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odpuste : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ježkovo
Předchozí dílo autora : Tři klíče

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming