Prokletí rodu IV

Logan si promnul kořen nosu a znovu se zamračil do papírů. Znovu a znovu pročítal první případy údajného prokletí van Stawardů. Zemřelo dvanáct mužů a sedm žen. Všichni měli v ruce nebo v kapse chomáč rudých vlasů. Logan před hodinou poslal Dennyho do laborky s chomáčem pana Richieho van Stewarda. Takže měl chvíli klid na práci bez přerušování svého pověrčivého parťáka.
Logan si prohrábl plavé vlasy a dlouze si lokl vražedně silné kávy. Znovu prohlížel složku první oběti prokletí. Byl to muž lady van Stewardové. Po jeho smrti se ukázalo, že manželce zahýbal, jak i sama vypověděla. Našli ho na dně Jelení rokle jako jeho nejstaršího syna. Měl krk rozervaný nějakými drápy. Policejní patolog v ráně našel zlomený nehet. A pan van Steward svíral v dlani hrst červených vlasů, které ale nebyly barvené. Jejich struktura byla nepoškozená barvením a DNA neznámá. Neshodovala se s nikým z databáze z celého státu.
Zazvonil telefon. Logan se po něm natáhl: "Slyším."
"Ahoj Logane," zachichotal se hlas jedné z jeho kolegyň. "Mohlo by tě zajímat, že bylo nalezeno nabourané auto dalšího z van Stewardů. Nejmladšího syna lady, Milese."
"Nabourané?" zamračil se policista.
"Lépe řečeno pomlácené. Specialisti už zkoumají, jestli to byla havárka nebo vandalismus. Ale žádné tělo v něm nebylo. Ani známky po zápasu. Klíčky byly v zapalování a na sedadle spolujezdce byl nalezen červený vlas. Už jsem ho poslala do laborky."
"Jo, dík," řekl Logan a zavěsil.
Podíval se na své levné hodinky. Právě mu končila směna. Denny nikde, tak využil situace, převlékl se do civilu a před stanicí nasedl do svého auta. Jen co otočil klíčkem v zapalování, rozeznělo se rádio. Hrálo cosi, z čeho mu až naskočila husí kůže a raději přeladil stanici. Obratně vycouval z parkoviště a rozjel se k sídlu van Stewardů.

Logan několikrát udeřil klepadlem, ale dlouho se nic nedělo. Teprve asi po deseti minutách se ozval jekot lady: "Julieeee!" a teprve potom se ke dveřím vydaly šoupavé kroky a ozvalo se rozčilené mrmlání.
Dveře se otevřely a v nich se objevil vrásčitý obličej muže v tvídovém saku. Mračil se na Logana.
"Zase vy, policisto? Lady si nepřeje vás vidět kvůli vašemu parťákovi."
"Ale ten tu není a já jsem v civilu," mrkl Logan a protáhl se kolem něho do vstupní haly.
Muž se na něho zamračil ještě víc, ale to už Logan vyrazil ke schodům a zamířil do salonku v prvním patře, kde našel lady minule. Ta znovu ležela na vysoké lenošce.
"Přeji pěkné pozdní odpoledne, lady," usmál se Logan, když vstoupil do pokoje.
"Co tu zas chcete?" vyštěkla žena a natočila se na lenošce, aby viděla na mladého policistu, až jí župan sklouzl z ramene.
Logan odpoutal svůj pohled o ženina nahého ramene a podíval se jí do černých očí: "Přišel jsem se vás zeptat na vaše prokletí, jen soukromě. Jinak, já jsem Logan."
Natáhl k ní ruku a žena ji přejela pohrdavým pohledem: "Já jsem Kate."
Logan kývl a přitáhl si k lady van Stewerdové židli. Žena ho při tom pečlivě pozorovala.
"Lady Kate, chci vám pomoct. Takovéhle vraždy nemohou nikomu procházet jen tak."
"To nejsou jen vraždy..." povzdechla si lady a odmlčela se. "To je prokletí."
"Kate, podívejte se, já na žádná prokletí nevěřím. Ale z toho, co pozoruji při vyšetřování... Nemohlo by se jednat spíše jen o pomstu?"
Lady ho propálila pohledem: "I to je možné."
Logan se na židli naklonil dopředu, směrem k ležící lady: "Potom přichází otázka ZA CO se vám někdo může takto mstít?"
Kate van Stewardová se na lenošce posadila a župan jí sklouzl ještě o něco níž a odhaloval její bílou kůži: "Logane, je vám určitě jasné, že náš rod má spoustu nepřátel. Vlastníme tohle město, většinu podniků a továren. Mstít se nám lidé mohou úplně za cokoli."
"Tak si tedy probereme fakta: první obětí byl váš manžel."
"Ano, ten chlípník," zavrtěla lady hlavou. "Něco k pití? Whisky nebo něco jiného?"
"Whisky, prosím. Znala jste nějakou ženu, se kterou vás podváděl?" otočil se Logan za Kate, která zatím přešla místnost k baru a z miniledničky pod ním vytáhla led a do dvou sklenek nalévala alkohol.
Žena se na něho otočila a sarkasticky se zasmála: "Znala jsem je všechny. Byly to mé přítelkyně i ženy z našeho rodu. Dokonce studentky vysoké i střední školy."
"To zní, jako by jich bylo víc, než jen pár..."
"Byly jich desítky," odsekla lady a podala Loganovi sklenici a sama znovu vyskočila na lenošku, kde si srovnala župan a znovu si lehla.
Logan nakrčil nos odporem nad zesnulým mužem lady Kate: "Mohla by to být pomsta některé z nich? Neotěhotněla třeba nějaká?"
"Jedna ano," pokrčila lady rameny. "Už je to skoro dvacet let. Tou dobou přišel na svět i můj nejmladší syn, Miles. Ale ta žena byla jen coura z těch rozpadlých domů na konci města, které brzy stejně srovnáme se zemí a postavíme tam nákupní centra a zábavní park."
"A kde je teď Miles?" zeptal se Logan a vybavila se mu dnešní zpráva o autě mladého van Stewarda.
"To já nevím," sklopila lady oči. "Pořád se někde potuluje i přes veškeré mé zákazy a prosby. Ale každou noc se vrací domů. Dnes to ale neudělal."
"Ano. Možná pro to, že jeho auto bylo nalezeno buď nabourané nebo vandaly poničené v té staré čtvrti města. V autě se ale nenašlo tělo ani žádné stopy zápasu. Jediné, co tam nalezli byl červený vlas, stejný jako vlasy nalezené při všech vraždách týkajících se vašeho rodu."
Kate na něho obrátila skelné oči: "Prosím, najděte mého Milese..."
"To bych rád," odložil Logan prázdnou sklenici na stolek vedle lenošky. "Ale s tím mi musíte pomoci, lady."
"Udělám pro svého synka cokoli, Logane."
Policista v civilu přikývl: "Co víte o té ženě, která otěhotněla s vaším mužem?"
Lady Kate se zamyslela a pak promluvila: "Můj zesnulý manžel se s ní setkal jednoho dne u jezera. Byl s ní u jezera několik dní. Když se vrátil, vyprávěl mi o ní, že je to první žena, do které se zamiloval. Že se s ním musím rozvést, aby si jí mohl vzít. Taková ubohost!"
"Promiňte mi tu otázku, Kate," prohrábl si Logan nervózně vlasy. "ale vy jste se snad nebrali z lásky?"
"Ne, naše svatba byla předem dohodnuta našimi rodiči."
Logan zavrtěl hlavou: "Jak to bylo s tou ženou dál?"
"Přirozeně jsem se s ním rozvést nechtěla. Zakázala jsem mu se s tou ženou stýkat."
"A poslechl vás?"
Lady Kate se zasmála: "Jistě, že ano, v tomto domě mám rozhodující slovo já. Manžel zůstal doma. V průběhu několika měsíců se tu ta žena ukazovala, stávala před domem, ale můj zesnulý muž za ní nikdy nešel. Bál se mě. Když tu ta žena stávala, volala jsem vždy policii. Všimla jsem si, že jí roste bříško. Doško mi, že je těhotná. Ale manžel tuto skutečnost popíral s tím, že nechápe, jak se to mohlo stát."
Do pokoje vešel starý muž s páskou přes oko a uklonil se až k zemi: "Lady, máte telefon."
"Hned přijdu," řekla Kate a muž odešel.
"Kdo to vlastně je?" zeptal se Logan. Tato otázka mu v hlavě visela vlastně už od první návštěvy van Stewardů.
"Julius. Můj strýc. A můj komorník," zasmála se Kate.
"Váš strýc? To se vám váš strýc takhle kloní?"
"Sám to tak dělá, ale mě se to líbí."
Logan se znechuceně podíval ke dveřím, kde před chvílí zmizel Julius.
"Zajímavé." zamumlal jen, aby lady nepřišla na jeho myšlenky.
"Budeme se muset rozloučit, Logane," položila mu s úsměvem ruku na rameno.
"Jistě, Kate, je už stejně na čase, abych se ukázal doma. Matka už o mne bude mít strach," kývl policista a otočil se k odchodu.
"Vy bydlíte s rodiči?" zeptala se lady pohrdavě.
"Hmm," zabručel Logan a zmizel.
Lady se jen s povzdechem zvedla ze své pohodlné lenošky a přešla do vedlejšího pokoje.
Tam zvedla vyvěšený telefon: "Lady Kate van Stewardová, přejete si?"
"Zdravím tě, ty mrcho," ozval se z telefonu ženský hlas a pak propukl v smích.
Lady znatelně zbledla. Ten hlas už někde slyšela...