V pavoučích sítích vztahů

V pavoučích sítích vztahů
hledáme, chytáme se.
Nepochopení trhá,
hrubé slovo bolí velice,
co když to byla poslední nit,
rozsekáme síť na víc
než polovice?

Vždyť přece chtěli jsme
utkat, něco více,
něco, co věky potrvá ...

Zuříme, stůněme, unikáme,
když právě naše síť se trhá,
volíme samotu,
a slova příliš hrdá
nebo tvrdá.

V očích pavoučí Matky jsi
pořád jen bezmocné dítě,
jsou tady dalších vztahů sítě,
ty možná zachrání Tě.

Však jak rozlišit ty bezpečné?
A co když právě ty Ti brání
utkat si tu nejpevnější
z vlastních dlaní?

Až přijde Její čas,
stejně se Ji nikdo neschová,
až na konci zjistíš zda
je to jen Sklípkan, Tarantule,
nebo Černá vdova.

I ten nejmenší pavouček
chumáček babího léta,
i když si myslí,
že svobodně si létá,
je ze sítě vytržen,
ve větru když mizí,
drží se svého vlákna jen.

16.03.2008