Nejvtipnější člověk na světě

Někdy se sám sebe ptám:
„ Proč chodím sem a tam? “
Jako malý měl jsem sen
a to pobavit Vás jen.
Začal jsem šířit úsměv a radost,
ale trápila mě starost.

Uviděl jsem oči, které slzí
a to i mě hodně mrzí.
Před okny déšť a za nimi pláč,
ale hlavu vzhůru, ty jsi rváč.
Potkával jsem smutný obličeje,
ale věděl, že úsměv u srdce hřeje.

Snažil jsem se dát světlo do života
a vymazat místa, kde byla temnota.
Neměl jsem zábrany a choval se jako blázen,
ale měl pod nohama pevnou zem.
Dělal jsem věci, kde zůstal rozum stát,
ale já uměl mít rád.

Někteří děkovali, někteří se smáli
a věděli, že vyhráli.
Někteří pomlouvali nebo se báli,
ale pak jako kůl v plotě stáli.
Mně bylo jedno, že nejsem jako ostatní,
protože věděl jsem, co je podstatný.

Měl jsem cíl a dar pomoci,
ale neuměl léčit lásku a nemoci.
Nesnášel jsem lásku a ona mě,
ačkoliv jdu dál a nechci být na dně.
Nebylo jich moc, ale řekli mi ve větě,
že jsem nejvtipnější člověk na světě.