Strašně moc chybíš

Čekám, až telefon zazvoní
a přeji si být u ní.
U ucha slyším hlas příjemný,
tak něžný a tajemný.
První setkání v noci u benzínky,
kde z dálky třpytily se dva modré kamínky.

Ústa bez rtěnky
a oči bez řasenky.
Rty byly sladký jako med
a já se zamiloval hned.
Rukou jsem pohladil tvoje tváře,
zavřel oči a uviděl nás u oltáře.

Poseděli jsme a byla to pohádka,
na místě, kde ze stropu visí oprátka.
Tak rychle to uteklo
jakoby jsme se znali a oběma se postesklo.
Netvalo ani den a byli jsme spolu,
povídali, usmívali a seděli u jednoho stolu.

Přišel však zvláštní den
a já šel s tebou znovu ven.
Do ruky dal jsem ti růži
a měl jsem husí kůži.
Oči jsem z tebe nespouštěl,
ale osud to jinak chtěl.

Poslední obejmutí,
na zádech batoh a poslední ohlédnutí.
Odloučení bylo strašně dlouhý
a zbyly mi jen sny a nesplněný touhy.
Nevím, jestli to ještě vidíš,
ale strašně moc mi chybíš.