Je to můj námět na slohovou práci na téma úvaha, potřebuji zjistit jestli to úvaha doopravdy je a do jaké míry a v čem se mám ještě zlepšit. Děkuji za rady a názory.
31.05.2014 1 799(7) 0 |
Zamysleli jste se někdy nad svými činy? Co způsobí vaše lež? Pozastavili jste se někdy nad tím? Je více scénářů, jak by to s lží mohlo dopadnout. Obecně jsou to dva. Projde vám, nebo naopak ne. Všechno mezi tím si jenom namlouváme.
Ne nadarmo se říká lež má krátké nohy. Já bych lež přirovnala k ohni. V malém množství pomáhá, ba je nutný. Pomůže vám, pokud si ho uhlídáte, zapamatujete si, kde jste ho založili a nenechali ho rozhořet. Pokud si jich založíte mnoho, biť sebemenších, na nějaký zapomenete, ten se rozhoří a spálí trávu okolo, až přejde k sousedovic chatě a ta pomalu, ale jistě chytne. Někdo si vzpomene na to, že jste ho tam založili vy. Někdo, kdo vám to pak dá pěkně vypít. Z toho vyplývá, že je nejlepší si jich nezakládat mnoho zároveň, nebo v nejlepším případě nezakládat je vůbec. Je to vůbec možné?
Ve svém nepřílišdlouhém životě jsem se nesetkala s člověkem, o kterém s jistotou vím, že mi nezalže. Nesetkala jsem se s nikým, kdo by někdy v pustém lese nehledal vodu na hašení ohně. Nikoho, kdo by se nezdrhl v půlce věty a nerozhodl, že lež je jistější. Lež je snažší. Lež je prvotní impuls.
Otázku na kterou nechcete odpovědět nelze vždy ignorovat. Osobně si myslím, že ignorování je nejbezpečnější způsob jak někomu dát najevo, že mu nechci lhát, ale že po pravdě se nemá pídit. Pokud jste u pohovoru, nebo se vás nadřazená autorita zeptá na přímou otázku, očekávajíc přímou odpověď, je těžké z toho vybruslit. Jako jednoduché řešení se nabízí lež. Od nepaměti to lidé dělali. Lhali. Jen velmi malé procento lidí je natolik čestné, aby na nepříjemnou otázku odpovědělo pravdivě. Ale ještě na tom svět není tak špatně, na světě jsou pořád rozumní lidé, kteří si uvědomí, že by se jim to nevyplatilo, oheň by neuhlídali. Zbytek lidí, co odpoví pravdivě, buď nechce riskovat, což znamená že je zbabělí, nebo jsou to malé děti, popřípadě blázni.
Kdy se vyplatí lhát? Kdy je to naprosto amorální? Kdy se to za lež ani považovat nedá? To jsou otázky, na které si každý musí odpovědět sám. Nelze přesvědčivě říct jak velké má který člověk schopností a kolik ohýnků si uhlídá. Nevím jestli existuji hranice. Co když nám všichni lžou? Co když jsou v tom tak zběhlí, že jejich celý život je lež ale oni se v něm vyznají?
Lidi nakonec nezničí meteorit, nebo vyhaslé slunce, zničí se sami, zničí je oheň. Oheň obrovských rozměrů, oheň podnícený lží. Lží a lidskou hloupostí.
Ne nadarmo se říká lež má krátké nohy. Já bych lež přirovnala k ohni. V malém množství pomáhá, ba je nutný. Pomůže vám, pokud si ho uhlídáte, zapamatujete si, kde jste ho založili a nenechali ho rozhořet. Pokud si jich založíte mnoho, biť sebemenších, na nějaký zapomenete, ten se rozhoří a spálí trávu okolo, až přejde k sousedovic chatě a ta pomalu, ale jistě chytne. Někdo si vzpomene na to, že jste ho tam založili vy. Někdo, kdo vám to pak dá pěkně vypít. Z toho vyplývá, že je nejlepší si jich nezakládat mnoho zároveň, nebo v nejlepším případě nezakládat je vůbec. Je to vůbec možné?
Ve svém nepřílišdlouhém životě jsem se nesetkala s člověkem, o kterém s jistotou vím, že mi nezalže. Nesetkala jsem se s nikým, kdo by někdy v pustém lese nehledal vodu na hašení ohně. Nikoho, kdo by se nezdrhl v půlce věty a nerozhodl, že lež je jistější. Lež je snažší. Lež je prvotní impuls.
Otázku na kterou nechcete odpovědět nelze vždy ignorovat. Osobně si myslím, že ignorování je nejbezpečnější způsob jak někomu dát najevo, že mu nechci lhát, ale že po pravdě se nemá pídit. Pokud jste u pohovoru, nebo se vás nadřazená autorita zeptá na přímou otázku, očekávajíc přímou odpověď, je těžké z toho vybruslit. Jako jednoduché řešení se nabízí lež. Od nepaměti to lidé dělali. Lhali. Jen velmi malé procento lidí je natolik čestné, aby na nepříjemnou otázku odpovědělo pravdivě. Ale ještě na tom svět není tak špatně, na světě jsou pořád rozumní lidé, kteří si uvědomí, že by se jim to nevyplatilo, oheň by neuhlídali. Zbytek lidí, co odpoví pravdivě, buď nechce riskovat, což znamená že je zbabělí, nebo jsou to malé děti, popřípadě blázni.
Kdy se vyplatí lhát? Kdy je to naprosto amorální? Kdy se to za lež ani považovat nedá? To jsou otázky, na které si každý musí odpovědět sám. Nelze přesvědčivě říct jak velké má který člověk schopností a kolik ohýnků si uhlídá. Nevím jestli existuji hranice. Co když nám všichni lžou? Co když jsou v tom tak zběhlí, že jejich celý život je lež ale oni se v něm vyznají?
Lidi nakonec nezničí meteorit, nebo vyhaslé slunce, zničí se sami, zničí je oheň. Oheň obrovských rozměrů, oheň podnícený lží. Lží a lidskou hloupostí.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Nikytu řekla o shane :Kdybych měla někdy roztát, bylo by to tehdy, kdy by mi vyznal lásku. Takhle krásné píše básně!;-)