|
Sedím tu u stolu a sedím tu tak sama, osamocena od světa, který přináší do života cukr.
 05.05.2014 7 1181(16) 0 |
Sedím tu u stolu,
vedle mě dvě prázdné krabice,
do jedné z nich schovám ošoupané střevíce,
které jsem nosila pro tvé modré oči.
Ty tvé prázdné oči
a ty tvé jemné rty,
kdo by věřil že společné dny,
skončí jako ranní sny.
Sedím tu u stolu
a sedím každý den.
Tak moc se utápím v bolesti
a mé city nepřestávají hořet.
Stále vzpomínám
a sedím tu u stolu,
vedle mě druhá prázdná krabice.
Co tentokrát do ní?
Schovat do ní zlý sen?
Ukrýt se snad před pravdou,
která je tak ničivá
a tak pravdivá,
že vše společné je jen minulostí.?
Či schovat do ní mé vzpomínky,
které jsou na jazyku tak hořko-sladké?
Ne! Já schovám do ní svou bolest
a poté myslit na tebe,
nebude pro mé srdce žádný žal.
vedle mě dvě prázdné krabice,
do jedné z nich schovám ošoupané střevíce,
které jsem nosila pro tvé modré oči.
Ty tvé prázdné oči
a ty tvé jemné rty,
kdo by věřil že společné dny,
skončí jako ranní sny.
Sedím tu u stolu
a sedím každý den.
Tak moc se utápím v bolesti
a mé city nepřestávají hořet.
Stále vzpomínám
a sedím tu u stolu,
vedle mě druhá prázdná krabice.
Co tentokrát do ní?
Schovat do ní zlý sen?
Ukrýt se snad před pravdou,
která je tak ničivá
a tak pravdivá,
že vše společné je jen minulostí.?
Či schovat do ní mé vzpomínky,
které jsou na jazyku tak hořko-sladké?
Ne! Já schovám do ní svou bolest
a poté myslit na tebe,
nebude pro mé srdce žádný žal.
02.07.2014 - 18:42Zamila
Zajímavá :-)
06.05.2014 - 22:49hereticbeast
na mě trochu přeslazený a má to i nějaký mouchy, ale radši je odeženu než se jich vyrojí moc a spokojím se s nehodnotným - pěkné.
05.05.2014 - 19:27Aidlin
Život jde dál a právě vzpomínky nebo bolest je to nejkrásnější, co člověk může nosit v srdci. Pak si může položit otázky, co by bylo, kdyby tak nebylo? atp.
Bolest někdy časem odezní, ale zapomenout je těžší. Život není jen procházka růžovým sadem a i my někdy musíme přinášet oběti.
A žal mění lidi, a slunce vychází na západě.
Bolest někdy časem odezní, ale zapomenout je těžší. Život není jen procházka růžovým sadem a i my někdy musíme přinášet oběti.
A žal mění lidi, a slunce vychází na západě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sedím s bolestí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Otázka času
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Nikytu řekla o A42 :Zbožňuji její netradiční a nezaměnitelný styl psaní. Rozhodně stojí za přečtení. :-)
