Papoušek

„Máš velkou spotřebu papoušků,“ prohlásil cynicky manžel, když zjistil příčinu mé uslzené tváře. Opět uletěla korela, která, jako všechny její předchůdkyně, volně poletovala bytem a na kleci jen přespávala. „To je ta tvoje voliéra 3+1. Pták patří do klece!“ Přesto se nechal obměkčit a druhý den jsme jeli pro dalšího potenciálního uprchlíka. „Musí to být žlutý sameček, s růžovými nožičkami,“snila jsem nahlas v autě a zahlédla nechápající výraz a pozvednuté obočí řidiče. Při zpáteční cestě náš nový přírůstek tak zuřivě lomcoval krabicí, až jsem se obávala, že odletí i s ní dříve než dojedeme domů. „Je to Rambo,“ řekla jsem v bytě a zahlédla shovívavý úsměv, který se vzápětí křečovitě změnil, to když pták po mé špatné manipulaci s krabicí neskončil v kleci, ale na skříni v dětském pokoji. „A je to tady zase,“ zasyčel pán domů a šel do dílny lepit modely letadel. Rambíček zůstal na skříni dva dny, až ho vyhnala žízeň a jakoby s námi bydlel odjakživa, zamířil do klece, chvatně se napil a vystřelil ven. Byl černý jako kos, protože úklid nedostupného místa jsem již delší dobu odkládala. Jemu se zde líbilo, později zde přespával a uklidil vše sám (něco přidal!). Do krmítka chodil v době, kdy jsme byli v práci, abychom ho náhodou "nezabásli."

Naučil se mluvit jednoduché věty a několik dalších jednotlivých slov. Při výuce slova „pusinku“ jsem špulila vlastní a doháněla opeřence k zuřivosti. Koulel očima, sice po mě opakoval, ale v nečekaném okamžiku mně prokousl ret a tvář. Vůbec měl oblibu v kousání, tak postupně vzaly za své kabely, přívodní šňůry spotřebičů, lišty, tiskoviny, daňová přiznání a mnoho dalších předmětů. Nevím, jak to dělal s kabely, že přežil, zatímco já registrovala občasná „brnění.“ Měl se jmenovat Kostěj Nesmrtelný. Škodil usilovně kde se dalo a sousedy vřískáním totálně vytáčel.

Jednou se usadil na televizní stolek, opřel si bříško o obrazovku a klimbal. „Bude mi překážet,“ řekla jsem při zapínání televizoru. Zaprskalo to, papouch zdvojnásobil svůj objem a zkameněl. Statická elektřina vytvořila z jeho chocholky korunku hodnou páva v zámecké zahradě nebo náčelníka Apačů. Byl totálně paralyzovaný, že se nebránil transportu do klece. Na obrazovce zůstal naprosto čistý obrys ptáčka ve dvojnásobné velikosti, obklopený miliony úlomků peříček rozesetých po celé obrazovce. Autor uměleckého díla se nepohnul do večera, a když se zmátořil, začal blábolit nesmysly. Naštěstí, šok nezpůsobil trvalou ztrátu nabytých „vědomostí“, a tak jsme společně kecali dál, dokud nešťastnou náhodou neulétl otevřeným oknem ve chvíli, kdy vítr odvál záclonu. Měla jsem ho ráda. Byl poslední, ale nezapomenu ani na ty před ním. Nezapomenu na nikoho, koho jsem se dotkla.