Dva samci, samice

trojice tří druhu homo
dva samci, samice

tvý asociace
letí jako světlo
promítá tvé nitro
a moje pero
jasem jeho
bylo oslněno
       psychologie podle Freuda
       utáhla mi pouta
       jógou je i tvorba
úděl svůj přezdívám mókša
termínem co západ nepoužívá
nerozumí mu, nemůže
předsudky křesťanů, jejich pravdu
já respektuju jako opozici
úděl mého bytí
sto životů mě žene
fénixův úděl, Sisyfové!


předchůdců mám tisíce
podstata jáství prý zažije
analogii k nádobě
z krve, tvé, té kostěné
smotané do nepřehledné orgie
hemží se, ve stavu opilém

smrt je znovuzrození
ale ne v Nirvaně
tam duše mile zpívají
hudba sfér dokladem
že výsledek je principem


z toho plyne že,
řídím po tmě
pravdu hledat skrz
šmouhu na skle
toulám se autem
vidím vesmír
jako tělo má můj šat
má i átman moje tělo
spotřební artikl po výrobě
ocejchován spotřební lhůtou
s tělem je to stejné
osud je tak daný, odsouzení k smrti

       rovnat se člověku
       oslovit myšlenku
       pudem z nerostu
       zkouší jeho átman
       prosím tě přestaň
vydej se po trase
najdeš se ve Lhase


zpátky v bytě
a její prst
byl přesně tam
  kde jsme chtěli, aby byl


  tohle je báseň s tématem zklamání
  který teď zažiješ, protože ti tři
  žili v askezi
  to zamrzí