Slova

Odkud jen tě znám,
není mojí volbou tě následovat,
krok po kroku si sčítám,
jejich tolik, že nemohu je vyjmenovat.
Jsem nešika, co zakopává,
ale nedokáži toho litovat.

Možná, že viděl jsem již dříve,
to, co hledám věčný čas,
však nedá se to popsat lépe,
když věčně ztrácíš hlas.

Cítím velkou odpovědnost,
za to co se děje,
snad mělo by se stát,
vnímám sílu, slabost
pro to, co mám rád.
Nemohu se hnout.

Zavírám oči,
před pravdou, kterou stále vidím,
potácím se v nejistotě
a zůstává tu jen čas na slova,
která.. nikdy nevyslovím.