Bla bla bla

Kolikrát jsem plkala,
jen aby řeč nestála,
tak proč mi to dnes vadí,
když kolem to samé
dělají prý kamarádi?

Nejsem milá, ani zlatá,
Vaše řeči jsou jen vata.
To podstatné zaniká,
každý někam utíká.

Staré vtípky jako vždycky,
usmívám se mechanicky,
nebýt ega - hrdosti,
řvala bych
do sytosti.

Jen od Baubo
vtípky pomohou,
zas usmát se i po pravdě -
psi štěkají a já jdu dál,
pomalu, svou cestou,

noha za nohou ...