přidáno 02.03.2014
hodnoceno 1
čteno 1149(4)
posláno 0
© Megynka


Stála jsem opodál, pozorovala tvůj stín.
Bála jsem se pohnout a věřila, že spím.
Smála jsi se, svět okolo tebe také.
A mě tekly slzy proudem, tak všelijaké.


Přála jsem si uletět daleko od tebe,
ale v skrytu duše jsem tě spíš chtěla mít více u sebe.
Strašně moc jsem tě toužila obejmout,
jen jsem se bála ... mohlo by to pominout.


Vždy jsem věřila v tebe, v nás,
věřila, že tohle je osud náš.
Věřím dodnes a ty to víš,
snad to za mě jednou celé dopovíš.


Maličká, podívej se mi do očí,
nejenom svět se s tebou zatočí.
Polož ruce na má ramena,
něco končí ... a něco nového tím začíná.
přidáno 02.03.2014 - 09:36
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen pocity : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ty víš, lásko ...
Předchozí dílo autora : Co teď ...

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :
Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming