Tvář zalitá slzami

Jako jarní ráno,
tak to jen vypadalo.
Chlad a prázdno,
ale u srdce to stále hřálo.

Vyrazil jsem prvním vlakem
a těšil se jako blázen.
Čisté nebe se zakrylo mrakem,
když první kapky dopadaly na zem.

Na nádraží,
za zády mi hrála hudba klavíru.
Čas tak rychle beží
a já držel růže zabalené v papíru.

Otočil se
a spatřil jsem tebe.
Podíval se
a v očích viděl modré nebe.

Už nebylo to jako dříve,
kdy se točil celý svět.
Sem a tam se to kýve,
jestli to není naposled?

A tak jsem u tramvaje stál,
když tvář se mi zalila slzami.
Jako padlý král,
sám a obklopený dešťovými kapkami.