Bloudění

Bloudím svým dnem
emoce nejsou zřejmé
ve světle slabém
je mi to lhostejné

Bloudím nocí
v hrudi bez srdce
jdu ke kopci
někde tam v dálce
a čas běží
a tam leží
má nejmilejší

Bloudím dál a dál ...
aniž bych se vzdal
hledám své srdce
které pro ni stále více
zapaluje černé svíce
ty záblesky čiré krásy
já před chvílí opět prožíval
její rudé vlasy
kdysi hladíval

Na tom kopci
má milá
v tiché noci
je tak sama
chci jí pomoci

Mé oči se zavřou
znovu neotevřou
hlas utichne
a nenávratně
mé žíly
vychladnou
bez síly
svaly ochabnou
teplo se vytratí
a má duše
do těla
už nemůže
ani by nechtěla
a taky nevrátí

Už vůbec nebloudím
oprátka se napjala

Už svou lásku vidím
taky mě poznala