Uvědomění?

Dal jsi mi důvod zamyslet se nad životem. Zamyslet se nad tím, proč tu vlastně jsem?!
Teď přemýšlím nad tím, co se všechno stalo za těch pár dní. Těch pár dní bez tebe byly muka, ale teď bych je vrátila. Slíbil jsi, že vše bude jinak, že to bude jako dřív. Ty a já jako Romeo a Julie… Příliš naivní, na to aby to byla pravda.
Už se ani neohlédneš, když slyšíš, že někdo pod tvými okny pláče. Nezajímá tě, že to jsem já a moje srdce. To srdce krvácí a můj svět je bez tebe prázdný. Modré nebe šedne a slunce už nevychází. Proč jsi to udělal? Proč jsi mi dával naději, topil mě ve lžích? Jsem špatná, ale ne až tak abys mně takto zabíjel.
Uvadla růže, a já spolu s ní. Za mnou nešel žádný průvod, nikdo nepřišel, ani ty. Žádné sbohem, nikdo kdo by mi dal tu zvadlou růži. Třeba by ožila a já s ní. Lidé moc rychle zapomínají na vše hezké, co bylo. Zapomínají na lidi, které milovali. Já ale ne. Nikdy jsem na tebe nezapomněla, ani nezapomenu!