Tuhle věc pro mě psal kamarád, předělala jsem ji přímo na sebe...
přidáno 07.02.2014
hodnoceno 0
čteno 1083(16)
posláno 0
V srdci mám bol,
hlubokou ránu.
Nelze ji snést,
srdce mi křičí.

Tolik otázek mám,
Proč odejít jste museli.
Smutně čekám,
na okraji cesty.

U cedule na rozcestí,
skláním zrak k zemi.
Slunce za obzorem,
sklání se též k zemi.

Srdce mi bolestí puká,
jak v něm beznaděj křičí.
Svírám ruku v pěst,
své srdce utěšuji.

Ležím v posteli,
pořád na to myslím.
Kde jen se chyba stala,
proč je to nenávratně pryč.

Zavírám oči,
slzy mi tečou.
Propadám se do tmy,
a vás tam vezmu s sebou.

A pak teprve zjistím,
oč jsem přišla.
Že nic už jako dřív nebude,
Že svět se mi zbořil.

Probouzím se,
s další ránou na duši.
Srdce pořád bolí,
ale i s tím dál žít se musí.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rána na srdci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ...Minulost, součastnost, přítomnost...
Předchozí dílo autora : Uvědomění?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming