Přání pusy

© Megynka


Jak snadné je si přát,
vždyť stačí si jen zdát,
jak snadné je brát,
ne však něco dát.


Je těžké si to vzít,
pak horší je s tím žít,
nechtěl bych tě mít
a nechci si tě vzít,


chci se s tebou smát,
chci tě mít i rád,
nechci chodit zpět,
nechci mít vše hned!


Já tě mám fakt rád,
nevidím tě se smát,
je tu hodně priorit,
mě je souzené je neplnit.


Raději je nechci slyšet,
budu raději sedět tiše,
mohli by mě hodně bolet,
ztratil bych tebe,
úctu v sebe.


Nikdy jsem se neměl rád,
i tak dokázal jsem se smát,
pak se můj život změnil,
ty jsi smutná,
já jsem mrtev...


Kdo z nás pochopí nás,
už máme mezi sebou hráz,
zvykli jsme si na sebe,
mě je smutno bez tebe.


Však oba bojíme se změny,
vždyť je v tom i trocha něhy,
ty máš ale více praxe,
máš všechny kluky v kapse!


Já takový nejsem,
promiň.
Alespoň se toho nebojím!
Normálně to ustojím.


Ale tebe to sere
a to mi srdce dere!
Udělalas hodně chyb,
to ti neberu!
Tak se neboj, že ti život poseru.


Jsem v propasti, do které jsem se chyt,
já poučil se z tvých chyb
a nechci je opakovat,
to co je pro tebe chyba,
je pro mě vina.


Pro mě to není zábava ani omyl,
jen to nechápu!
Ty nemůžeš soudit mé city,
když neplním tvé priority.


Pamatuji se na tu větu,
nechalas mě jít,
propadl jsme světu,
už nechtěla jsi kamaráda mít.


Teď se máme rádi víc,
pořád za přítele chci tě mít!
Stačí pouze chtít,
když nechceme nic.


Pro nic vše nezahodím,
ani přes palubu tě nehodím,
nemusíme konci zvonit,
chtěl bych . ..... .....!