 27.01.2014 1 838(5) 0 |
Nezvaný.
Opět přišel bez ohlášení. Nikdy jsem ho nečekala, přesto přicházel v noci, když bylo všude tma a neuvěřitelné ticho. Vklouzl do postele, zezadu mě objal a stisknul tak pevně, že jsem nemohla dýchat. „Jdi pryč,“ prosila jsem, ale sevření paží bylo stále těsnější, drtivější, až jsem přestala bolest vnímat a jen se zoufale snažila uniknout z postele. Náhle stál nade mnou a jen se díval. „Jak to, že máš černé oči, myslela jsem, že jsou modré?“ Pohnul rty, ale slova z jeho úst nevycházela, jen na tváři se zachytil náznak úsměvu. Otočil se a rychle odešel.
Po třech dnech se objevil znovu, s kapucí na hlavě, celý promoklý a prosil o ručník. „Sundej si kabát a pojď si lehnou, ať nenastydneš,“ nabídla jsem bez zaváhání. Nepřijal, jen se posadil a díval. „Já věděla, že máš modré oči!“ Trhnul sebou, pomalu sundal kabát, hodil ho na mě a odešel. Okamžitě jsem pocítila zimu a obrovskou tíhu na hrudi. Ani ranní horká sprcha pocit chladu nezmírnila a dalších několik dnů nestálo za nic. „Něco není správně,“ pomyslela jsem si a později zrekonstruovala byt v domnění, že ho odradím od neohlášených návštěv.
Další rok jsme se neviděli, setkávala jsem se s členy rodiny nebo jinými přáteli, kteří byli milí a měla jsem je ráda. Z většiny setkání jsem měla hezký pocit, někdy ale docházelo k neuvěřitelným situacím, které ovlivnily moje chování v dalších dnech. Nejhorší bylo, že po mě stále někdo něco chtěl. Rodiče se vraceli do bytu, ve kterém jsem bydlela jako holka, chtěli vše uvést do původního stavu, a když bylo hotovo, přišli za čas znovu se stejným požadavkem. Nedokázala jsem odmítnout. Noční můrou byla sdělení kolegy ze studií, že jsem neudělala rozhodující zkoušku a neoprávněně používám titul, přitom při každé další návštěvě uváděl jiný předmět. Nepříjemný pocit přetrvával další den, pokud jsem se včas nepodívala do okna. Tento trik mi poradila babička a funguje naprosto spolehlivě.
Časem jsem si zvykla nepřikládat návštěvám zvláštní význam, ale vím od babičky, že pokud nás ve spánku navštíví někdo milovaný, koho jsme ztratili, bude do tří dnů pršet.
Ve většině případů se tak stalo a já věděla, že všichni přicházeli s laskavými úmysly a časem byl každý zvaným hostem. A bude tak i do budoucna.
Opět přišel bez ohlášení. Nikdy jsem ho nečekala, přesto přicházel v noci, když bylo všude tma a neuvěřitelné ticho. Vklouzl do postele, zezadu mě objal a stisknul tak pevně, že jsem nemohla dýchat. „Jdi pryč,“ prosila jsem, ale sevření paží bylo stále těsnější, drtivější, až jsem přestala bolest vnímat a jen se zoufale snažila uniknout z postele. Náhle stál nade mnou a jen se díval. „Jak to, že máš černé oči, myslela jsem, že jsou modré?“ Pohnul rty, ale slova z jeho úst nevycházela, jen na tváři se zachytil náznak úsměvu. Otočil se a rychle odešel.
Po třech dnech se objevil znovu, s kapucí na hlavě, celý promoklý a prosil o ručník. „Sundej si kabát a pojď si lehnou, ať nenastydneš,“ nabídla jsem bez zaváhání. Nepřijal, jen se posadil a díval. „Já věděla, že máš modré oči!“ Trhnul sebou, pomalu sundal kabát, hodil ho na mě a odešel. Okamžitě jsem pocítila zimu a obrovskou tíhu na hrudi. Ani ranní horká sprcha pocit chladu nezmírnila a dalších několik dnů nestálo za nic. „Něco není správně,“ pomyslela jsem si a později zrekonstruovala byt v domnění, že ho odradím od neohlášených návštěv.
Další rok jsme se neviděli, setkávala jsem se s členy rodiny nebo jinými přáteli, kteří byli milí a měla jsem je ráda. Z většiny setkání jsem měla hezký pocit, někdy ale docházelo k neuvěřitelným situacím, které ovlivnily moje chování v dalších dnech. Nejhorší bylo, že po mě stále někdo něco chtěl. Rodiče se vraceli do bytu, ve kterém jsem bydlela jako holka, chtěli vše uvést do původního stavu, a když bylo hotovo, přišli za čas znovu se stejným požadavkem. Nedokázala jsem odmítnout. Noční můrou byla sdělení kolegy ze studií, že jsem neudělala rozhodující zkoušku a neoprávněně používám titul, přitom při každé další návštěvě uváděl jiný předmět. Nepříjemný pocit přetrvával další den, pokud jsem se včas nepodívala do okna. Tento trik mi poradila babička a funguje naprosto spolehlivě.
Časem jsem si zvykla nepřikládat návštěvám zvláštní význam, ale vím od babičky, že pokud nás ve spánku navštíví někdo milovaný, koho jsme ztratili, bude do tří dnů pršet.
Ve většině případů se tak stalo a já věděla, že všichni přicházeli s laskavými úmysly a časem byl každý zvaným hostem. A bude tak i do budoucna.
29.01.2014 - 00:05Prijemna zmena u tebe/u vas (nevim jak pravdivy je udaj sedmdesati let v profilu proto nevim, ktere osloveni pouzivat...). Oproti velmi prijemnym povidkam s manzelem a vtipnymi trampotami je todle hezke uvolneni mysli. Dobre se to cte.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nezvaný : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Služební cesta
Předchozí dílo autora : Ach, mít tak křídla!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Yana řekla o Sucháč :Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...
