Květina a smrk

Uprostřed zelené louky
rostla tam květina
osamělá, bezradná
odsouzená slunečnímu žáru

Na kraji u cesty
stál smrček zvědav o vědění
a pozoroval smutek utíkající
z modré květiny

Květina pomalu chřadla
a smrčku se jí zželelo
rozhodl se že ji pomůže
ale jenom jak na to?

Zavolal na ní
,,Pojď, pojď sem
společnost ti dělat budu
a bezpečí svého stínu ti nabídnu,,

Květina zmožená a uplakaná
bez váhání se loukou rozběhla
své květy pod větvoví schovala
a opájet se stínem nechala

Konečně
konečně byla v bezpečí
a ve společnosti
duše dobrý