Snažil sem se, možná marně, rozvinout mé téma hledání k optimistickému snad.
přidáno 11.01.2014
hodnoceno 2
čteno 1267(3)
posláno 0
Hledal , nacházel sem a ztrácel
i zatracencem sem byl.
Teď nehledám, bojím se, že bych našel,
svou minulost, k ní bych nerad se vracel.

Za oknem tiše se smráká,
já sčítám své životní omyly
utéct od mého bytí mne láká
a od mrtvých lásek, kéž žádné by nebyly.

Ale jen slaboch od bytí prchá,
vždyť naděje žije,
žije v ten čas, kdy člověk dýchá.

Tma neslyšně do noci tiká,
s nadějí na svítání čekáš,
když zrazen si na samotu zvykáš

Se svítáním se den nový rodí
s ním naděje sílí, že bytí tvé
laskavou tvář k tobě obrátí
a že nové příští tě více nezradí.

Hledal, nacházel sem a ztrácel
i zatracencem sem byl.
S novým dnem já naději našel,
bych osamocen a zatracen nežil.

Že sem si snad jen malinko zašel.
přidáno 12.01.2014 - 16:45
vanovaso: Já to taky tak cítím. Inspirace se nedá vydupat. Prostě to na mne musí padnout.
přidáno 12.01.2014 - 08:35
Tady je víc myšlenek-krásných a hlubokých, ale ta první byla opravdová, protože ze srdce, řekla bych že tuhle si psal víc technicky...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hledání? II. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Velebnosti jdu blejt
Předchozí dílo autora : Hledání?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming