přidáno 20.12.2013
hodnoceno 0
čteno 1094(5)
posláno 0
Tiché oči v mlze,
mhouří do kraje do kraje,
vyhlíží teplý sníh,
sníh co netaje.


V naději mizivé,
v slzách a dřímotě,
někde na konci světa,
zima je.

Únava vábí, svádí a polapuje,
sen vchází a nechce ven,
proč si i měsíc podřimuje,
kdy bude zase den?

Horko,
ohnivé útočící slunce,
sezona letní,
vlny naděje,
moře nicnedělání,
vidíš znenadání.

Víčka klesnou,
řasy žuchnou o tváře,
tak jako kámen o hladinu vodní.
Jak vyplave? Jak se ukáže?
Vteřinu před povodní.


Zkouší se dusit,
dusit se touhou přežít,
vymlátit se ze sna,
naposled to chce zkusit,
však její ruka klesla.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odvátá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tajemný kruh
Předchozí dílo autora : Sebeklam

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming