Samota-Kapitola 2 Milé překvapení

Skupina, která stála v kovárně, byla pěti členná, ale někdo ještě hlídal před kovárnou vchod.
Přikrčil jsem se ve stínu, který poskytovaly zbroje postavené kus ode mě. Jeden zloděj položil štít před kováře na stůl a začal něco povídat. Mluvil hodně tiše, takže jsem z jeho slov nic neslyšel. Potom však promluvil kovář, a jeho hlasu už jsem rozuměl. "Jste šílení! Za takový štít vám nikdy deset zlatých nedám! Nabídnu vám za..." do řeči mu skočil ten zloděj, který před chvilkou položil štít na stůl "Pod pět zlatých nejdeme!" na to ale kovář "Tak to máte smůlu, dám vám za to maximálně tři zlaté, a to budu ještě hodně štědrý.". Zloději se mezi sebou radili a nakonec pronesli "Bereme to, tři zlaté ve stříbrných." v hlase zloděje šlo poznat zklamání. Kovář na stůl vyložil třicet stříbrných a odložil štít na polici se štíty. Mezitím, když kovář pokládal pryč štít, jeden zloděj se natáhl pro meč, který byl opřen o křeslo kováře. To je krádež. Vyšel jsem ven ze stínu a upozornil kováře "Pane, kradou vám meč!" kovář se okamžitě otočil a rozeběhl se za zlodějem, který začal utíkat, tedy, alespoň to zkusil. Kovář ho chytil, když se snažil otevřít velké dveře od kovárny, které následně zabouchl. Položil chlapcovi dýku na krk a promluvil "Okamžitě mi dáte jeden zlatý a ten kluk přežije a na všechno zapomeneme, pokud tak ale neučiníte, chlapce zabiju a vy půjdete sedět za krádež. Mluvím jasně!?". Parta zlodějů se vyděsila a hned bylo na stole deset stříbrných, kovář všechno rukou smetl, hodil kluka mezi zbytek zlodějů a vyhodil je z kovárny. "Díky, chlapče." řekl mi kovář a hodil po mě jeden štříbrňák "Není zač, ale omluvte mě, musím jít podat nové zprávy o vývoji případu." řekl jsem a šel jsem ven " Kdyby garda chtěla potvrdit, že zde byli, tak ať příjdou za mnou." zakřičel za mnou ještě kovář a zabouchli se dveře. Vystoupil jsem do chladné noci, nikde nikdo nebyl, tak jsem se pomalu loudal k hospodě. Měl jsem ještě spoustu času. Prošel jsem kolem noclehárny, kuchyně, a asi dvacet metrů ode mě byla hospoda. Za celou cestu kolem mě prošel jediný muž, na hlavě baret, kožená vesta a plášť. Nakonec jsem došel k hospodě. U vchodu už čekal Wiliem a mistr válečník "Tak jak si pochodil u kováře?" zeptal se mě Wiliem. Řekl jsem jim všechno, co se stalo. Začal jsem u dobrodružství v kovárně a skončil cestou zpátky do hospody. Když jsem skončil, tak se oba posluchači se zamysleli a nakonec prohlásili, že je prostě budeme muset pochytat. Jako by to bylo tak strašně jednoduché. Prostě je pochytáme. Nevím, jestli tím mysleli "Prostě je pochytáme", nebo "Prostě je pochytáš", ale doufám, že mysleli "pochytáme", protože já sám nikdy takovou skupinu lidí nechytím. Všechny tyhle obavy jsem naštěstí hnedka mohl zapomenout, protože mistr válečník řekl "Musíte si sehnat víc lidí, ať vás je alespoň pět. Najděte je, přesvědčte je k tomu, aby zaplatili všechno, co mají, nebo je přiveďte sem, zamnou." a pak už mistr zmizel ve dveřích od hospody a Wiliem se na mě obrátil a pronesl "Jdeme někoho sehnat, po tmě se je bude chytat lépe, neznáš tu někoho, kdo by nám mohl pomoct? No, pokud ne, tak někoho znám já, počkej tady, nebo pro někoho dojdi, za pár chvilek ať tady jsi, budeme tě tady čekat..." vychrlil to na mě tak rychle, že jsem mu sotva rozuměl, ale pochopil jsem i skrz to, co mi chtěl říct. Vydal jsem hledat pomoc. Mám pár typů na lidi, kteří by mi mohli pomoct, ale nevím, jak to dopadne. Samozřejmě první je Fiorn. Vydal jsem se hledat svého přítele. Začal jsem u studny. Studna je trochu dál než kovárna, ale Fiorn a jeho banda si tam často dávají srazy. Proběhl jsem kolem kuchyně, pak cestou kolem noclehárny, mostkem přes říčku ke kovárně a od kovárny trochu po lesní cestě ke studně. Bohužel zde nikdo nebyl. Takové zklamání! Běžel jsem celou cestu, takže jsem byl vyčerpaný. Popadl jsem džbán, který ležel u studny a ponořil ho ve vodě a napil se doušku chladně vody. Nebyla ledová, protože studna je zespodu zahřívána, ale jenom přes zimu. Nu že, u studny nic, tak nejbližší je kovárna. Cestou do kovárny už jsem neběžel, takže mi zabrala asi deset minut. Když jsem došel ke kovárně, byla už pro veřejnost zavřená, takže zase smůla. Další bod je noclehárna. Cestou přes můstek a po cestě jsem znovu skrz tmu a chlad proběhl, a zastavil se až u noclehárny. Otevřel jsem dveře a za sebou jsem je zase zabouchl. Byla mi velká zima, ale co, musel jsem se podívat, jestli není Fiorn někde tam. Nejhorší je, že už musím zpátky k hospodě a ani nemám nikoho k sobě, protože Fiorna jsem nenašel, a nikoho z dalším přátel taky ne. Snad si Wiliem sehnal pořádného válečníka, který nám pomůže pochytat tu bandu špíny. Když jsem šel pomalu k hospodě, už jsem slyšel Wiliema a nejméně dva další hlasy povídat si o něčem, co mě asi nezajímalo, jelikož si z toho nic nepamatuji, ale moc dobře si pamatuju, že když jsem přišel před hospodu, a viděl jsem čtyři po zuby ozbrojené muže a ještě k tomu Wiliema, byl jsem příjemně překvapen.