 20.11.2013 8 1000(18) 0 |
Když v ranním soumraku
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.
Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.
Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.
Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.
V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.
A najednou vidíš, jak v zákoutí rána
- ujel Ti poslední autobus.
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.
Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.
Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.
Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.
V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.
A najednou vidíš, jak v zákoutí rána
- ujel Ti poslední autobus.
20.11.2013 - 11:20uživatel smazán
Velmi zdařilá báseň. Líbí se mi... nejspíš i proto, že se v ní trošku vidím.. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Realita zrána : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozpustná
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
