Naděje

Naděje je jisto jistě osoba, tedy ji určitě budeme nazývat ten nebo ta. Je to z jednoho prostého důvodu, kdyby Naděje byla to, určitě by na lidi nemluvila a ona mluví.. Můžeme ji slyšet, když dobře posloucháme. Naděje je taková malá holčička. Ano, opravdu, holčička. Malá je proto, že se jí nedá vždy věřit, protože se na malé okamžiky ztrácí v davu černých osob, jak je malinkatá, ale vždycky se zase objeví, jako to přízračné světýlko ve tmě. A holčička? Protože je roztomilá. Vždy potěší, když se někde objeví. Ano, mohla by být i chlapec, ale ti nejsou tak milí. Většinou jsou to rozjívení mladíčci, co tahají sousedovu kočku za ocas a plivou z mostu starým pánům na hlavu a to moc milé není. Ale ano, jistě máte pravdu, když se ohradíte, že tohle přece všichni chlapci nedělají. Ano, všichni ne, ale dělají to často. Už jste někdy viděli holčičku, která by někomu plivala na pleš? Já tedy ne. No, ale zpět k dívence. Myslím si, že má jistě hodně jizev a zranění, protože kolikrát už asi byla považovaná za mrtvou, či hodně blízko smrti, a při tom se prostě, chtě nechtě, musíte zranit. Takže si myslím, že nosí sebou obrovský vak plný léků a bylinek a pomůcek. A určitě má zlatavé vlasy. Nemůže mít vlasy černé, protože černá je barva noci a to prostě nebudí pocit záchrany. A myslím, že má modré oči. Blankytně modré, jako obloha. Veliké, důvěřivé. A musí mít děsivě prošlapané boty. Kolikrát by jeden ani neřekl s kým vším musí chuděrka procestovat svět. Musí být děsivě utahaná, ale přece si nestěžuje. To si většinou až potom stěžujeme my, že na ni čekáme tak dlouho. Ale ono toho má tak moc. A je tak malinkatá. Měli bychom na to myslet a nespoléhat jen na ni, ale taky na sebe. Ona přece nemůže zvládat všechno. Vždyť přece vždycky na poslední chvíli doběhne, celá vyhublá a strhaná, pomůže, chvilku se ohřeje, ale ani si čaj nedá a už spěchá jinam, protože jí v Keni visí na provaze odvážný lovec, co šel na lvy a ti ho zahnali k propasti a ona do ní spadnul a teď čeká na Naději, až mu podá to lano, co se vedle něj houpe. A potom bude říkat, že za to může Štěstí. To je taky pěkně vykutálený bratříček. Sveze se po namáhavé práci Naděje, slízne smetanu a všichni ho opěvují. Vždyť, když je něco špatně, něco se nepodaří, čekáme na Naději, aby nám pomohla, ale nakonec děkujeme Štěstí. Takže já si myslím, že Naděje to brzo zabalí, půjde na odpočinek, nechá si postavit drobnou chaloupku na ostrově Fidži, bude lehávat na pláži, popíjet banánový juice a nechá Štěstí, ať si umírá sám, když už je to takový chytrák, co může za všechno... :)