přidáno 28.10.2013
hodnoceno 3
čteno 1353(6)
posláno 0
V mezikruží myšlenek,
vysvléká se do naha,
krása krás,
to klam, vize a útěcha.

Tiše temně stoupá,
žal pomalu žhne,
z očí slza padá,
začátek konce dne.

Měsíc,
srpek roztančený,
propadá se na obloze
a shluk hvězd nedotčený
ve znavené poloze.

A ze dna očí únava
tryská volným pádem,
sepnu ruce v pokoře,
jdu už spáti.
Ámen.
přidáno 31.10.2013 - 22:08
Pajalord: ŽblaBuňka: děkuji :)
přidáno 29.10.2013 - 21:06
Tvá modlitba před spaním? Moc hezké.
přidáno 29.10.2013 - 14:17
zajímavý..:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snít či bdít? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Povzbuzení na dně teplého čaje
Předchozí dílo autora : Nejisté

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming