|
K úsměvu i zamyšlení skýtá podmět moje psaní
 22.10.2013 1 1581(9) 0 |
Jede šlechtic s družinou v plné zbroji přes pole, smějíc se v domnění, že tak, jak pod ním lámou se klasy, zlomí se i nepřátelé.
Houf vidláků za ním dívá se zlostně mlčíc, ač rádi by pána naučili jak se chovat k úrodě.
„Co vás nemá holoto hloupá“ říká tulák u cesty vida tu scénu k popukání „Odkdy by se hlava pomazaná obtěžovala s umouněnci jak jste vy. Nemá smyslu mu nic říkat. Až válka skončí a on nebude mít co do úst, nebude mít kde hlavu složit a nebude mít kam dát koně. Pak, až pak pozná jak v čem je čeho cena, ale né dřív. Protože horké hlavy se musí sami poučit. Né aby jim to někdo řekl, či snad je k poznání nutil. Neposlechnou.
Vidláci obracejíc svůj hněv na tuláka zprudka se tážou.
„A co takovej somrák jako ty může vědět.“
„Já? Já jsem baron Schalkenberk, vítěz té nejkrvavější z nejkrvavějších bitev všech dob.“
„Ty blázne smradlavá, blouzníš z hladu.“
„Ale nikoliv, já byl téměř jako on. Slámokřupům jsem kálel na hlavu a oni se ještě hloupě usmívali, skoro jako vy když jel ten…“
Když baronovu tvář počastoval první kámen, nemeškal a kvapně se vydal na cestu. Své nové životní poznání se rozhodl nechat si do další vesnice
Houf vidláků za ním dívá se zlostně mlčíc, ač rádi by pána naučili jak se chovat k úrodě.
„Co vás nemá holoto hloupá“ říká tulák u cesty vida tu scénu k popukání „Odkdy by se hlava pomazaná obtěžovala s umouněnci jak jste vy. Nemá smyslu mu nic říkat. Až válka skončí a on nebude mít co do úst, nebude mít kde hlavu složit a nebude mít kam dát koně. Pak, až pak pozná jak v čem je čeho cena, ale né dřív. Protože horké hlavy se musí sami poučit. Né aby jim to někdo řekl, či snad je k poznání nutil. Neposlechnou.
Vidláci obracejíc svůj hněv na tuláka zprudka se tážou.
„A co takovej somrák jako ty může vědět.“
„Já? Já jsem baron Schalkenberk, vítěz té nejkrvavější z nejkrvavějších bitev všech dob.“
„Ty blázne smradlavá, blouzníš z hladu.“
„Ale nikoliv, já byl téměř jako on. Slámokřupům jsem kálel na hlavu a oni se ještě hloupě usmívali, skoro jako vy když jel ten…“
Když baronovu tvář počastoval první kámen, nemeškal a kvapně se vydal na cestu. Své nové životní poznání se rozhodl nechat si do další vesnice
22.10.2013 - 21:52Zdravím, opět se pokusím dát na pravou míru jazykové nedostatky.
" Co vás nemá, holoto hloupá?(!)" říká tulák u cesty vida tu scénu k popukání.
s umouněnci, jak jste vy.
nebude mít kam dát koně; pak (dala bych sem středník, protože jinak je ta první výpověď nedokončená)
pozná jak, v čem (nebo jen "jak" či "v čem", takhle jsem se s tím ještě nesetkala)
horké hlavy se musí samy poučit
Vidláci obracejíce (přechodník v množném čísle)
vědět?" (je to přece otázka)
usmívali,(;) skoro jako vy, když jel ten…“
vesnice.
Konec je takový zvláštní, když z přítomného času přecházíš do minulého.
Taky je celkem nezvyklé, aby se dnes někdo odvážil používat přechodníky. Jsou dva druhy, přítomné a minulé, přítomné se tvoří z nedokonavých sloves, minulé z dokonavých. Z jednoho slovesa lze vytvořit 3 tvary, pro jednotné číslo 2: mužský, ženský+střední; pro množné číslo jen jeden. Přechodníky mají různé koncovky, s jejich psaním by ti mohla pomoct internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Jinak próza je svým stylem na dnešní dobu atypická. Možná bych ji neřadila přímo mezi povídky, spíš je to taková anekdota, či útvar svým základním konceptem blízký bajce. Líbí se mi ten začátek a metafora o klasech a nepřátelích :-)
" Co vás nemá, holoto hloupá?(!)" říká tulák u cesty vida tu scénu k popukání.
s umouněnci, jak jste vy.
nebude mít kam dát koně; pak (dala bych sem středník, protože jinak je ta první výpověď nedokončená)
pozná jak, v čem (nebo jen "jak" či "v čem", takhle jsem se s tím ještě nesetkala)
horké hlavy se musí samy poučit
Vidláci obracejíce (přechodník v množném čísle)
vědět?" (je to přece otázka)
usmívali,(;) skoro jako vy, když jel ten…“
vesnice.
Konec je takový zvláštní, když z přítomného času přecházíš do minulého.
Taky je celkem nezvyklé, aby se dnes někdo odvážil používat přechodníky. Jsou dva druhy, přítomné a minulé, přítomné se tvoří z nedokonavých sloves, minulé z dokonavých. Z jednoho slovesa lze vytvořit 3 tvary, pro jednotné číslo 2: mužský, ženský+střední; pro množné číslo jen jeden. Přechodníky mají různé koncovky, s jejich psaním by ti mohla pomoct internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Jinak próza je svým stylem na dnešní dobu atypická. Možná bych ji neřadila přímo mezi povídky, spíš je to taková anekdota, či útvar svým základním konceptem blízký bajce. Líbí se mi ten začátek a metafora o klasech a nepřátelích :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hlava pomazaná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svět v lebeční dutině
Předchozí dílo autora : Uroboros
