|
no, je to chaos a tak. Jednou z toho bude veledílo. Zaznamenání toho všeho, rok zpátky. Zapomněla jsem na věci - tři měsíce zpátky. Tohle je rok. A nejde to. Myslím, že se to může stát jenom jednou za život. Nepromarněte svoje šance jako já.
 21.10.2013 3 1059(10) 0 |
"Tak jak se ti daří, Adame?"
Píšu. Do Izraele. Celej den se ochomejtam mezi lidma v zelenejch Dryádích šatech. Po roce jsou venku. Tyjo. Vrátit čas, vrátit čas. Položka na seznamu věcí, co musim stihnout do konce života. Měla by mít číslo jedna. Stroj času ty krávo, stroj času a dej ho sem!
Pamatuju si to. Všechno. Tu noc. Přitisknutá holejma zádama na Trevlovský okýnko. Něco, co už se nikdy nebude opakovat. Prostě.. BAM, záchvěv, intenzivní něco. Pamatuju si to. Fakt. Všechno. Vůně. Šedý oči. Adam. Kousane na krku. "Nemůžeš teď jen tak odejít. Nebo teda jako jasněže můžeš, ale bylo by to hrozně smutný." Prokouslej ret a vzápětí nejněžnější polibek. Jo. Ve snu, jako ve snu. Říkávala jsem si, ve svý hlavě, že to bylo něco. Něco jako když smícháš veškerou násilnou brutalitu světa a zároveň tu nejčistší něžnost. A vznikne ti z toho tohle. Adam. Ale musíš to vynásobit tak tisíckrát. A já odešla. Odešla jsem. A od tý doby marně hledám to něco, to BAM. U dalších lidí. Ale nikdo jen tak drze nepřijde, bez jedinýho slova. Pamatuješ? Ústa na tvář. Sbírala jsem je. 62 jich bylo, tuším. A když jsem si pro ně za tebou přišla na bar, jenom ses koukal a mlčel. Nic. A pak jen tak přijdeš. Nikdo už nemá tu drzost. Nebo neni tak sjetej? Nikdy je neposlouchej, nikdy, nikdy je neposlouchej. Vyser se na média, vyser se na kecy rodičů. Jdi za tim, co chceš. Nemůžu to u nikoho jinýho najít. "Musim už jít, tak se měj. Někdy se zas uvi..." a vtažení na taneční parket. Přísahám, bylo to nejblíž. Neblíž než s kymkoli jiným. A přitom ani ne tak docela. Iluze toho všeho. Pamatuju si to a nikdy to nebudu moct vyjádřit nikomu jinýmu. I ti lidé, co tam byli - mohli vidět, ale ne to zažít. Tohle je jenom.. BAM. A nikdo jinej, hledám - nenacházím, to prostě nemá. Intenzivitu toho něčeho. A izrael je daleko.
A tak chci stroj času. Protože v mým životě jsou jenom dvě věci, který bych chtěla změnit. A bylo by hrozně těžký se rozhodovat mezi tímhle a tamtím. Váhy. Vyvážené váhy. Naprosto. Izrael, doprdele? Kréta, Athény, chystám se do Asie, jsem v Izraeli. Polib mi s tim prdel a vrať se sem. Pamatuju si tu otázku. "Hraješ si na zlou psychedelickou holku?"
Píšu. Do Izraele. Celej den se ochomejtam mezi lidma v zelenejch Dryádích šatech. Po roce jsou venku. Tyjo. Vrátit čas, vrátit čas. Položka na seznamu věcí, co musim stihnout do konce života. Měla by mít číslo jedna. Stroj času ty krávo, stroj času a dej ho sem!
Pamatuju si to. Všechno. Tu noc. Přitisknutá holejma zádama na Trevlovský okýnko. Něco, co už se nikdy nebude opakovat. Prostě.. BAM, záchvěv, intenzivní něco. Pamatuju si to. Fakt. Všechno. Vůně. Šedý oči. Adam. Kousane na krku. "Nemůžeš teď jen tak odejít. Nebo teda jako jasněže můžeš, ale bylo by to hrozně smutný." Prokouslej ret a vzápětí nejněžnější polibek. Jo. Ve snu, jako ve snu. Říkávala jsem si, ve svý hlavě, že to bylo něco. Něco jako když smícháš veškerou násilnou brutalitu světa a zároveň tu nejčistší něžnost. A vznikne ti z toho tohle. Adam. Ale musíš to vynásobit tak tisíckrát. A já odešla. Odešla jsem. A od tý doby marně hledám to něco, to BAM. U dalších lidí. Ale nikdo jen tak drze nepřijde, bez jedinýho slova. Pamatuješ? Ústa na tvář. Sbírala jsem je. 62 jich bylo, tuším. A když jsem si pro ně za tebou přišla na bar, jenom ses koukal a mlčel. Nic. A pak jen tak přijdeš. Nikdo už nemá tu drzost. Nebo neni tak sjetej? Nikdy je neposlouchej, nikdy, nikdy je neposlouchej. Vyser se na média, vyser se na kecy rodičů. Jdi za tim, co chceš. Nemůžu to u nikoho jinýho najít. "Musim už jít, tak se měj. Někdy se zas uvi..." a vtažení na taneční parket. Přísahám, bylo to nejblíž. Neblíž než s kymkoli jiným. A přitom ani ne tak docela. Iluze toho všeho. Pamatuju si to a nikdy to nebudu moct vyjádřit nikomu jinýmu. I ti lidé, co tam byli - mohli vidět, ale ne to zažít. Tohle je jenom.. BAM. A nikdo jinej, hledám - nenacházím, to prostě nemá. Intenzivitu toho něčeho. A izrael je daleko.
A tak chci stroj času. Protože v mým životě jsou jenom dvě věci, který bych chtěla změnit. A bylo by hrozně těžký se rozhodovat mezi tímhle a tamtím. Váhy. Vyvážené váhy. Naprosto. Izrael, doprdele? Kréta, Athény, chystám se do Asie, jsem v Izraeli. Polib mi s tim prdel a vrať se sem. Pamatuju si tu otázku. "Hraješ si na zlou psychedelickou holku?"
21.10.2013 - 21:53Každej máme věci, který bychom chtěli změnit... ale nikdo nám nedá stroj času. Proto na ně nemyslím a měním přítomnost. :-)
21.10.2013 - 21:43BAM, BAM... Co to vlastně je? Tipuju že Bajkalsko-amurská magistrála to zrovna tady nebude....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
BAM : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : dávka Nefritu
Předchozí dílo autora : v bíle nevinné
