|
Vlastní zkušenosti daly vzniknout mimo veršům i kusu prózy.
 27.09.2013 4 2238(14) 0 |
Když jsi zkuřka, je to rutina
,,Hehe … dám si cígo. Dobrá finta!” zasměje se Petr vytahujíc cigaretu z krabičky a pokračuje: ,,hej když nevíš jak dál, tak to zlogaritmuj a když nevíš jak dál, tak si dej cígo a když nevíš jak dál, dej si brko a když nevíš jak dál, dej si dvě brka a když nevíš jak dál … no můžeš zkusit třeba kousek hašiše víš co … “
Po tomto výroku se celá Felicie otřásá hlasitým až nepřirozeným, či ďábelským smíchem tak typickým pro lidi pod vlivem marihuany.
Filip ovšem protiargumentuje : ,, To nemá cenu, to tě stejně nezkouří jako ten první špek. První špek má bejt vždycky nejlepší, protože to je zase největší, ze kterýho máš nejlepší stav.”
Petr přitakává pod vousy šlukujíce kouř : ,,To jo no.”
Filip pokračuje ve své tezi : ,, Pak tamty ostatní tě hoděj taky do stavu, ale prostě do slabšího.”
Po několikaminutové odmlce způsobené zásekem obou kuřáků marihuany Filip nadhazuje : ,,Jsem uplně i překouřenej.”
Petr nevěřícně : ,, Jseš překouřenej?”
Filip se snaží popsat svoje pocity : ,, Nemam ani chuť na to cígo”
Petr s nadsázkou odmítá : ,,Nejsi překouřenej, jsi uplně v klidu, co děláš...”
Filip se nadále snaží vysvětlit, jak to myslí: ,, Ale ne jakože, jenom nemam chuť na to cígo, víš co. V plicích seš překouřenej. Máš je plný, víš co takže nemam chuť doplňovat ještě.”
,,To já bych doplňoval pořád” předkládá Petr.
Filip trochu překvapeně, ale chápavě : ,, Jasný no.”
Petr dodává : ,,Já mám pocit, že mam v sobě neomezený místo prostě.”
Filip skáče do řeči Petrovi : ,, Ne tak než jsem přijel prostě... “
,,Já nikdy nemám dost, nikdy!” dokončil Petr větu a přenechal prostor Filipovi : ,, Ne tak než jsem přijel tak jsem akorát dopálil cígo. Jsem si ubalil tajito.”
Petr pokračuje po svém : ,, Já vlastně nikdy nemam dost, víš co. Já bych mohl sežrat cokoliv. Kdyby mi to furt někdo dával a já bych to jedl, tak sežeru cokoliv!”
Filip si uvědomí, že už chvíli nic nehraje a tak zapne rádio, ze kterého se vyvalí ta stejná písnička, jako vždy. Je totiž první na seznamu.
Petr reaguje : ,,Ty vole zas ta písnička” a zazubí se.
Filip odpovídá : ,,Né, to nechceš tajito.”
Petr se směje : ,, Ty vole to nechceš tajito. “
Po několika chvílích se dvojice rozhoduje, jestli má smysl ještě být v autě a dát si dalšího jointa, nebo nastartovat slaboučký motůrek staré zrezlé “feldy” a jet domů. Rozhodnutí padlo rychle. Pálí jointa a dávají se na cestu. Je tma, mlha, prostě podzim jak z knihy, avšak ponurá nálada v autě rozhodně nepanuje. Cesta trvá krátkou chvíli, než dorazí před Petrův dům, kde zastaví a loučí se - jak jinak než cigaretou.
,,Hehe … dám si cígo. Dobrá finta!” zasměje se Petr vytahujíc cigaretu z krabičky a pokračuje: ,,hej když nevíš jak dál, tak to zlogaritmuj a když nevíš jak dál, tak si dej cígo a když nevíš jak dál, dej si brko a když nevíš jak dál, dej si dvě brka a když nevíš jak dál … no můžeš zkusit třeba kousek hašiše víš co … “
Po tomto výroku se celá Felicie otřásá hlasitým až nepřirozeným, či ďábelským smíchem tak typickým pro lidi pod vlivem marihuany.
Filip ovšem protiargumentuje : ,, To nemá cenu, to tě stejně nezkouří jako ten první špek. První špek má bejt vždycky nejlepší, protože to je zase největší, ze kterýho máš nejlepší stav.”
Petr přitakává pod vousy šlukujíce kouř : ,,To jo no.”
Filip pokračuje ve své tezi : ,, Pak tamty ostatní tě hoděj taky do stavu, ale prostě do slabšího.”
Po několikaminutové odmlce způsobené zásekem obou kuřáků marihuany Filip nadhazuje : ,,Jsem uplně i překouřenej.”
Petr nevěřícně : ,, Jseš překouřenej?”
Filip se snaží popsat svoje pocity : ,, Nemam ani chuť na to cígo”
Petr s nadsázkou odmítá : ,,Nejsi překouřenej, jsi uplně v klidu, co děláš...”
Filip se nadále snaží vysvětlit, jak to myslí: ,, Ale ne jakože, jenom nemam chuť na to cígo, víš co. V plicích seš překouřenej. Máš je plný, víš co takže nemam chuť doplňovat ještě.”
,,To já bych doplňoval pořád” předkládá Petr.
Filip trochu překvapeně, ale chápavě : ,, Jasný no.”
Petr dodává : ,,Já mám pocit, že mam v sobě neomezený místo prostě.”
Filip skáče do řeči Petrovi : ,, Ne tak než jsem přijel prostě... “
,,Já nikdy nemám dost, nikdy!” dokončil Petr větu a přenechal prostor Filipovi : ,, Ne tak než jsem přijel tak jsem akorát dopálil cígo. Jsem si ubalil tajito.”
Petr pokračuje po svém : ,, Já vlastně nikdy nemam dost, víš co. Já bych mohl sežrat cokoliv. Kdyby mi to furt někdo dával a já bych to jedl, tak sežeru cokoliv!”
Filip si uvědomí, že už chvíli nic nehraje a tak zapne rádio, ze kterého se vyvalí ta stejná písnička, jako vždy. Je totiž první na seznamu.
Petr reaguje : ,,Ty vole zas ta písnička” a zazubí se.
Filip odpovídá : ,,Né, to nechceš tajito.”
Petr se směje : ,, Ty vole to nechceš tajito. “
Po několika chvílích se dvojice rozhoduje, jestli má smysl ještě být v autě a dát si dalšího jointa, nebo nastartovat slaboučký motůrek staré zrezlé “feldy” a jet domů. Rozhodnutí padlo rychle. Pálí jointa a dávají se na cestu. Je tma, mlha, prostě podzim jak z knihy, avšak ponurá nálada v autě rozhodně nepanuje. Cesta trvá krátkou chvíli, než dorazí před Petrův dům, kde zastaví a loučí se - jak jinak než cigaretou.
20.10.2013 - 15:12Několikrát jsem si zažil takové momenty ze života. Rád si dám špeka, nebudu říkat, že ne. Ale už jsem asi vyrostl z toho abych si někde zajel autem s kumpánem a dal si brko. Mám rád, když si ho můžu užít někde v klidu s někým a ne, abych se potom bál každého metru, který ujedu autem a čekat, jestli neudělám, nějakou kravinu, nebo jestli nepotkám benga. Jak řekla Yana, povídka je taková mladá, ale zase jak řekl metaverz, je prázdná. mě tam taky něco chybí. Prostoduchá zhulená konverzace by se podle mě dala popsat víc autentičněji. Tedy minimálně mě jde vždycky o to, abych si ten stav užil nejvíc a probral něco zajímavého, nebo aspoň nadhodil téma takové, aby nás dovedlo do nejvíce zadumané řeči, díky níž se dostaneme úplně jinde. Není nic lepšího, než pak těžce vzpomínat, jak se ve výsledku partička zkouřených lidí dostala k tomu, co právě probírají. Ze slohového hlediska mě chybí hodně čárky, na ty jsem bohužel háklivý.
30.09.2013 - 11:14Asi bych si musel dát jointa, aby jsem to lépe pochopil.Přijde mi to takový prázdný, ztracený čas při debatách o tom samém a asi pro ně to nejdůležitější.Ale aspoň, jsem mněl možnost nahlédnout pod pokličku huličů a toho jak vypadají jejich dýchánky.
27.09.2013 - 22:57Yana: Právě to "víš co" mi dalo myšlenku napsat povídku o jednoduchých rozhovorech (životech) zkuřek. Parazitní omáčka typu "ty vole" dostala novou formu, víš co.
27.09.2013 - 09:28no, asi je to přesná výpověď toho jakej život a jaký dialogy vedou tihle mladí, víš co, nejsem žádnej puritán, ale fakt my vadí když zhulení řídí, asi je to autentický, jako bych to poslouchala v tom autě, myslim že i tu scénku si dovedu představit a vím o tom že v mém okolí je taky spousta takových, scházejí se v těch svých kárách, daj si jointa, vedou ty řeči a pak jedou domů, ale víš co, je zajímavý jak to tam hodněkrát používáš, víš co, to je teď moderní, no neni to špatná minipovídka, taková mladá
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když jsi zkuřka, je to rutina : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : The truly true truth
Předchozí dílo autora : Školní vestibul
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o Singularis :Milý a zajímavý člověk s analytickým pohledem matematika, pečlivostí archiváře a zvláštností Auri.
