Z Diany

Mý pantofle
zrovna nejsou vedle sebe,
a co my dva
teprv v budoucnu?

Naučili mě nechtít nic
prosté štěstí,
když se můžeš na všechno vysrat
a nevadí ti to – tak to máš!
je podzim prej
mechu se krátí dech
a můra si hledá
místo, kde se rozloží v báseň
bříza ještě nedostala žloutenku
přitom zrzavá zpoza nateklých trnek
už začíná diktovat
roky už to ví
přec doufá,
že jí letos javor
na záda nepoloží
bebí na královo ruce
úplná blbost
zkoušet být
hubený a střízlivý

Upřímně?
další rok
sháněls červy, co žerou popel
z těch, co nikoho nemaj
jde strach
z toho,
že větší humus než budoucnost
jsem v životě neviděl

Jak tak na to koukám,
tak mě včera asi chytla
beznaděj
čapla to, co ve mně je
prostředí, předurčení, něco mimo
nic ani dýl
jen zaháknout sluchátka
za kraj prázdnýho půllitru
dobíjet se v mlze
hořce se vysmát pochybnému mámení
řekni mi něco pozitivního, pravil
šetřím si na rakev, smrdím a jsem tlustej
nad míru vyrovnanej
koule pod peklem
to hlavní za vesmírem
kurva už přesluhuju
dvacetosm slovy
chcípli akurát,
protože díky talentu nemuseli makat
prd, intenzivní psycho
nešli sami v noci k opuštěnýmu zámku
jen ošukali 80 žen
beztak jen
B+M+K+N+E+S+K
jednou zhebnou
ale dvakrát, to už je základ moru
bože, už zase píšu jak zmrd
holko, jdi od mě pryč
pak se vrať
a přines mi oheň z párátek
na rtech usoužených
chtěli bejt sami
jenže k tomu potřebovali lidi
a to je sejmulo
po poslední dávce po sobě zavřeli okno
koníčkem jim bylo nepochopení
je klesnout jednodušší?
good bye silent cry
we wanna be higher than high