|
skrz hruď, skrz emoce, do prázdna
 23.09.2013 6 1314(14) 0 |
Oddávám se
pravidelně
dobrovolně
prohloubení
a zároveň to nesnáším.
Nesnáším
a miluji
to jak mi vrtáš hrudí
do rytmu arytmie srdce
za to Ti děkuji
kéž bych ti jen mohl
říci
miluji Tě
Tebe
i bolest spolu s láskou
co mi nanášíš
ač vím, že sama nechceš
pokračovat v ničení
ač vím, že miluješ mě
tolik, kolik nenávidíš.
pravidelně
dobrovolně
prohloubení
a zároveň to nesnáším.
Nesnáším
a miluji
to jak mi vrtáš hrudí
do rytmu arytmie srdce
za to Ti děkuji
kéž bych ti jen mohl
říci
miluji Tě
Tebe
i bolest spolu s láskou
co mi nanášíš
ač vím, že sama nechceš
pokračovat v ničení
ač vím, že miluješ mě
tolik, kolik nenávidíš.
29.09.2013 - 00:48Vidím chlapce se skloněnou lavou ve dlaních, ďábelsky se usmívá a přitom má stále oči od slz, tkeré před sekundou vyplakal. Možná mě nechápeš :) ale rozhodně je to zajímavá báseň.
24.09.2013 - 09:28Láska, bolest a nenávist jdou někdy ruku v ruce a rozpoznat pak jedno od druhého, je téměř nemožné.Propletou se všechny navzájem a splynou v jediný pocit, jde jen o to, který převládá.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Výhled : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kryoláska
Předchozí dílo autora : Arytmie
