Rudé vlasy

Plameny sluncí,
co vyhasly před érami
a hvězdým prachem pohřbeny
steny nekonečných drah,

nechtěné otázky
a odpovědi bez souhlasu,
vůči křiku imunní,
-budeme si psát.

Z jednoho vlasu na druhý,
rudé jako růže,
však vůli plané mají,
chodí brzo spát,

slunce se jim zračí v očích,
z jejich stébel papír skládáš,
kouzlí úsměv,
posměch, nenávist...

Rudé vlasy,
plameny růží,
jejich jas mě oslepil,
proto s nimi každý den budím
údiv,
nářek,
úsměvy...