Holka z klobouku

Tvůj svět
jsou čtyři holé stěny,
prach a křídla,
co poztráceli druzí
na tvou počest
fanfáry vyzvědačů,

ty mlčíš,
oči zavřené,
pře uši klapky
proti všedním dnům.

Tvůj svět zmizel z kouzel,
padla zima na tvůj práh,
schoulená ležíš v peřinách,
pláčeš,
a pláčeš oceány neštěstí,

na nich tvé ranní nálady
jak plachetnice bez plachet
brouzdají bezútěšnou tmou
a ty mlčíš.

Po těle stezky květů,
na rtech otazníky snářů,
vybledlé oči pro krásu
zdobíš hávem sojčích per,

v rukávu posledních pár es
pro pány z nekonečných dálí,
pro mladé důvěrníky lásky,
pro ostatní živé tvorstvo...

Tvůj svět jsou čtyři holé stěny,
dech beroucí chlad
a vitríny nečekaných slov,
-ztratila ses v nich...