 22.08.2013 0 838(6) 0 |
Den jak sen,
kterému se věřit nedá,
obloha lehká jak jinovatka,
když na trávu si sedá.
Popíjím čaj,
schovávám si zmrzlé ruce,
dřímu si dlouze v dřímotách svých minulých životů
a hlava mě bolí, pojednou míň, pak zas více.
Kouř ze spáleniště dusí mi život,
jak pouštář u otevřených rtů,
proč nejde ráz na ráz vyjít,
vyjít z temnot,
skončit denní iluzi snů.
A znova a znova,
jako žebrák se ptám,
kdy skončí ty sny,
ty černé chmury,
ty kvůli nimž spát přestávám
a vinu dávám za ně každému.
Jsem zmatená,
zas uléhám po čaji z heřmánku,
hrdlo sevřené se slzou na spánku,
dnes asi... ano dnes,
buď usnu a nebo budu hledět do nebes.
Ale ne...
Zas jako pes..
Pes co čeká až usne jeho pán,
já rozhlížím se do všech stran.
Ach můj pane,
černá chmuro,
ty bídná bídnice,
můj strach...
Proč i dnes nedáváš mi spát??
Vítr fouká,
svíce zhasla,
tma je všude,
víčka klesla.
A hned se mísí pot a slzy,
noční můra přišla brzy.
Hromy blesky,
škrcení a divé vytí,
trnité stezky
a spálená údolí.
Třesoucí se země,
mrtvá těla chodící,
zlámané údy,
všechno uvnitř bortící.
Silné paže,
krev se maže,
tělo chladné,
něco spadne.
A kutálí se, kutálí..
Srdce rozedrané.
Výkřik, ústa dokořán
jemné procitnutí,
v mysli už jenom mžik,
avšak v těle pevné pnutí.
A zase je bílý den...
kterému se věřit nedá,
obloha lehká jak jinovatka,
když na trávu si sedá.
Popíjím čaj,
schovávám si zmrzlé ruce,
dřímu si dlouze v dřímotách svých minulých životů
a hlava mě bolí, pojednou míň, pak zas více.
Kouř ze spáleniště dusí mi život,
jak pouštář u otevřených rtů,
proč nejde ráz na ráz vyjít,
vyjít z temnot,
skončit denní iluzi snů.
A znova a znova,
jako žebrák se ptám,
kdy skončí ty sny,
ty černé chmury,
ty kvůli nimž spát přestávám
a vinu dávám za ně každému.
Jsem zmatená,
zas uléhám po čaji z heřmánku,
hrdlo sevřené se slzou na spánku,
dnes asi... ano dnes,
buď usnu a nebo budu hledět do nebes.
Ale ne...
Zas jako pes..
Pes co čeká až usne jeho pán,
já rozhlížím se do všech stran.
Ach můj pane,
černá chmuro,
ty bídná bídnice,
můj strach...
Proč i dnes nedáváš mi spát??
Vítr fouká,
svíce zhasla,
tma je všude,
víčka klesla.
A hned se mísí pot a slzy,
noční můra přišla brzy.
Hromy blesky,
škrcení a divé vytí,
trnité stezky
a spálená údolí.
Třesoucí se země,
mrtvá těla chodící,
zlámané údy,
všechno uvnitř bortící.
Silné paže,
krev se maže,
tělo chladné,
něco spadne.
A kutálí se, kutálí..
Srdce rozedrané.
Výkřik, ústa dokořán
jemné procitnutí,
v mysli už jenom mžik,
avšak v těle pevné pnutí.
A zase je bílý den...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A zase je bílý den : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : (Po)Cit
Předchozí dílo autora : Báseň o rose
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
xaire řekla o Erien, potulný bard :Přítel, který navždy zůstane v mém srdci.
