Hrozba

Hrozba



Petr neměl ten den zrovna dobrou náladu. Přečetl si ještě jednou v novinách článek: „Nizozemští zoologové se zatím marně snaží vyřešit záhadu podivného chování tlupy paviánů v místní zoologické zahradě. Zvířata z dosud neznámé příčiny propadla panice a projevují známky traumatu a stresu z hrozby, kterou nikdo neviděl. Informovala o tom agentura AFP.“

Ihned si tuto informaci spojil s dalším článkem, který mu utkvěl v hlavě a teď ho musel celkem pracně vyštrachat na internetu: „Botanikové objevili terpenoidní látky, které rostliny vylučují v okamžiku, když se jich dotkne nezvaný návštěvník. Tím rostlina současně upozorní čich masožravých dravců, že se v blízkosti objevil býložravec, kterého by mohl sežrat.
Nyní následoval další nečekaný objev: Do takové záchranné akce se zapojují nejen rostliny přímo napadené, ale také jejich „příbuzní“, kteří pomáhají vyvolávat poplach. Jakmile k nim vítr zanese pach (nejspíše etylénu) varovně vylučovaných terpenoidů, sami je začnou preventivně vylučovat také.
Tím se signál SOS k chemické válce rostlin zesiluje. Díky tomu současně vzroste množství predátorů, kteří dostanou informace o blízkosti býložravců, na kterých by si mohli pochutnat.“



Petr si prohrábl vlasy a rýha, která se mu utvořila na čele, dávala jasně najevo, že skládané části tohoto příběhu začínaly zapadat do sebe a to znamenalo velké, ale opravdu velké problémy lidstva na této planetě.

Možností, že někdo zneužívá chemii k celosvětovému převratu, tou možností se zabýval již zhruba tři roky.

Začal mít pocit, že není možné, aby se lidé tak jednoduše nechali ovládat.

............................

Hned ráno zatelefonoval svému příteli Samovi, bývalému biofyzikovi, který přišel o práci v ústavu a nyní po nocích hlídal sklad s potravinami na kraji města.

...Nebyl to moc dobrý nápad, protože Samuel spal po noční službě a rozmrzelý promluvil do telefonu: „Co je sakra. Kdo volá? Chci spát, dejte mi pokoj a zavolejte večer!“

„Do háje,“ syknul Petr potichu a sám si vynadal, že mu to nedošlo. „Musím na Sama opatrně.“

Už půl roku je Sam na práškách, jelikož vyhazovem z katedry biofyziky si vážně doma narušil rodinné postavení a manželka s dcerou od něj odešly. Petr vytušil, že se musí večer osobně raději zastavit přímo v jeho hlídací budce, která stála na kraji obrovského areálu firmy dovážející a také vyrábějící potraviny.



„No jasně,“ nahlas promluvil Sam do ticha deseti čtverečních metrů stavební buňky, kterou po večerech obýval. „To je úplně jasné zneužití biosignálu,“ řekl a vpravil do sebe obsah šálku s hodně silnou kávou, která by kofeinem mohla nadopovat klidně půlku všech vrátných v tomto městě. „Jednou mi to urve srdce, ale to už nikoho nebudu zajímat...jo a přestal jsem chlastat, tak si tu flašku strč klidně za klobouk.“

Petr si vzal láhev s levným brandy a zvědavě očima vybídl Samuela k dalšímu rozhovoru.

„Zabýval jsem se hlavně výzkumem reakce živých organismů na široké spektrum elektromagnetického záření. Kromě klasické radiologie sem spadá i léčba světlem . To jsi jistě už někde slyšel. Myslel jsem si, že začínám úplně nový výzkum, ale v archívu jsem se dopátral , že už před čtyřmi roky se prováděly v ústavu zkoušky, které se úzce týkaly nervového vzruchu. Je to prostě reakce na jakékoliv dění kolem lidí, nebo zvířat a dokonce i rostlin. Například mrkneš, když někdo tleskne, nebo ti kolem očí přeletí moucha. Tady je to jasné. Jenže, když jsem hledal v materiálech nové poznatky, našel jsem zprávu profesora Aronova, který se nervovým vzruchem zabýval, ale záhadně zmizel někdy před osmi lety. Netušil jsem, že právě touto zprávou ukončím svou vědeckou činnost nejen v ústavu, ale také na všech školách v zemi.“

Petr neměl ani potuchy o čem Samuel mluví, ale jeho novinářský instinkt mu velel, zbytečně se neptat a poslouchat, dokud dotyčná osoba může sama dodat informace k dané záležitosti.

„Biosignál,“ pokračoval zneuznaný vědec, „je jednoduše řečeno a jak sám název napovídá, možnost komunikace mezi živočichy a rostlinami, ovšem na bázi chemických přenosů. Znamená to, že například tvoje buňky v těle jsou schopny vzhledem ke svému elektromagnetickému záření komunikovat na dálku a tak přenášet informace do okolí aniž bys ty sám o tom věděl. Není to nic zase tak světoborného a bylo to tady odjakživa a samozřejmě příroda nastavila tento jev tak, aby nedocházelo k nepředloženým reakcím. Proto může dojít k záhadnému chování tlupy paviánů, jelikož všichni obdrželi stejnou informaci o nebezpečí, které by jim mohlo být nablízku.

Petr věděl, že tentokrát jeho tušení o mocenském zneužití vědy pro politické účely, jsou správná. Zeptal se přítele: „Co tedy ve své zprávě profesor Aronov zveřejnil, aby musel být umlčen?“

„Bohužel, neměl jsem k dispozici, výsledky zkoumání profesora, ale zřejmě přišel na to, jak se dá tomuto genetickému, ...dá se říct vnucování, ...jak se mu dá bránit. Je to směšně jednoduché, ale pomáhá na to alkohol.

Já vím,...vím, že se nad tím musí každý pousmát, ale pamatuj na to, že zase jen příroda nastavila své podmínky velice jednoduše, aby je člověk složitým procesem mohl rozkládat a ničit. A jak říkám, bohužel, pokud se věda spojí s politikou, pak jsou následky nedozírné.

Petr musel Samuela přerušit: „No dobře, ale vůbec nevím, co se vlastně stalo a proti čemu našel profesor Aronov obrannou látku? Má to nějakou souvislost s tím druhým článkem o terpenoidních látkách?“

„No právě.“ Terpeny jsou vlastně silice, které vylučují převážně rostliny. Jak určitě víš sám, máš některé podněty ve svém vědomí spojené s vůní. Například já, vždy když ucítím vůni jehličí, spojené s houbovým aroma, pokaždé si vzpomenu na svou babičku, která mě vychovávala ve svém domku na okraji lesa.

Byl jsem součástí vědeckého týmu, který zkoumal účinnost terpenoidních látek na zvířatech,...a jak jsem se později dozvěděl, část týmu měl kdysi v čele s profesorem Aronovem za úkol zjistit, jak by se těmito látkami dal ovlivnit člověk. Jejich zkoumání bylo tajné a nezákonné a jak jinak, byli podřízeni armádě.

„Tuším, kam směřuješ,“ namítl Petr, „ale jak konkrétně by mohl být tento výzkum zneužit?“

„Petře, Petře...,“ pokáral mě přítel, „tobě nedochází, jak se dá ovlivnit veřejné mínění? Jak je možné, že už třetí volební období má stále stejného vítěze? Lidé remcají a nadávají, ale když je před volbami, pak najednou všichni otočí a zase jdou zvolit ty samé. A trvá to již přes deset let.

ONI...a tady zdůrazňuji, že nevím, kdo za tím stojí, ONI prostě vždy před volbami uměle modifikují silice, které pak rozprašují nad daným územím a všechno živé, co může dýchat se najednou ocitne v naprostém uspokojení a terpeny jim navozují atmosféru klidu a proto nemají důvod tuto vládu měnit.

Kdysi se lidský mozek ovlivňoval podprahovými vjemy, ale pak byly tyto postupy označeny, jako nezákonné a proto zkoumali dál a našli tak jednoduchou věc, jako naše ovlivnění čichem a vůněmi.

„Jasně,“ vyhrkl Petr, „chápu, ale ty mi chceš říct, že právě alkohol prolomí naše vnímání, tedy i to, které nám někdo vnutí?

„Jistě,“ zasmál se Samuel, „copak neznáš výrok – In vino veritas - Ve víně je pravda?

Proč si myslíš, že jsem najednou začal pít. Nenechal jsem se ovlivnit...a protože se mnou nemohli hnout, jsem dnes tady. Ovšem, přežil jsem. Heuréka...

No a pamatuješ, co se stalo před posledními volbami?“

Petr zapátral v paměti: „Ano, vzpomínám si, že vypukla aféra s pančovaným lihem a metylalkoholem. Zemřelo asi 200 lidí. Byl zákaz prodeje jakéhokoliv alkoholu v celé zemi a dokonce zakázali i dovoz ze zahraničí.“

„Vidíš, a tady to máš“ Samuel se tentokrát rozčílil, „jim nebylo svaté, aby zabili tolik lidí. Schválně zinscenovali tuto aféru tak, aby stejně nakonec zemřeli jen ti, kteří se nikdy nedali ovlivnit, protože chlastali. Dodali na černý trh ten nejlevnější metylakohol. Díky tomu mohla být legálně uzákoněna prohibice. Politici vyšli z tohoto boje jednoznačně jako vítězové a zároveň tím eliminovali voliče, kteří by mohli volit jinak.

Na naši zemi se spouštěla z oblak jemná mlha, která dopadala na rostliny a ty zase vydaly svou vůni a lidé byli mírní jako beránci a slepě se podvolili.

„No schválně, koho jsi volil ty před čtyřmi léty?“ Zaútočil na mě otázkou Sam.

„No koho?“ Odpověděl Petr podrážděně. „Samozřejmě nynější vládnoucí stranu PLD – Pro lid a demokracii.“

„Cha, cha,“ zasmál se Sam, „nádherný název pro ty největší predátory v této džungli. Podívej se na závěr tvého druhého článku: „Díky tomu současně vzroste množství predátorů, kteří dostanou informace o blízkosti býložravců, na kterých by si mohli pochutnat.“

„Buď tedy zdráv býložravče a nezapomeň, další volby jsou před námi...už blízko.“

Samuel vstal ze židle, vzal do ruky silnou a výkonnou svítilnu. „Musím už jít na obhlídku, nebo mě vyhodí i z tohoto místa. Nezapomeň se Petře bedlivě rozhlížet kolem sebe a opatruj se. Sbohem.“

Rozloučili se před strážní boudou a Petr vykročil směrem k autu. Ve tmě zahlédl siluetu nějaké větší dodávky a dal by krk na to, že viděl, jak se mírně zhoupla. Rychle nastartoval a odjížděl domů do svého malého bytu na kraji města.

Když vystoupil z vozu, všiml si, že se nad město snáší mlha. Z dálky byl slyšet doznívající zvuk, jako když policejní vrtulník propátrává oblast a hledá pohřešovanou osobu.

Petr si vyhrnul límec kabátu a zašátral ve své tašce, aby našel láhev s levným brandy.

Odšrouboval zátku a zhluboka se napil.

Jeho tělem projel pocit opravdové spokojenosti...